Klára Hůrková

Klára Hůrková *1962 v Praze, žije v Cáchách. Studium filozofie na UK v Praze a anglistiky a dějin umění na RWTH Aachen, Německo, a UEA Norwich, Velká Británie. Doktorát o Stoppardovi a Havlovi. Autorka próz i básnických sbírek, aktuálně Der offene Raum - Otevřený prostor. Edition Thaleia, St. Ingbert, 2017. Mnohá literární ocenění, naposledy POSTPOETRY Nordrhein-Westfalen 2018. Překladatelka a vydavatelka tří česko-německých antologií soudobé poezie, naposledy Jasná setkání - Klare Begegnungen. Dauphin, Praha 2018. K. H. žije s manželem v Cáchách a pracuje jako učitelka angličtiny a výtvarné výchovy na škole "druhé šance", v oblasti vzdělávání dospělých.

ÚSEČKA

Přemítáš nad stopou obrazů
které jsi vnesla do krajiny
a krajina zas do tebe.
Známá slova i jejich stíny

slétají se ti do oken.
Znovu se rodíš a umíráš
možná už po sté v tomto pokoji
a okno, které zavíráš

vypráví o příměřích i o boji.

Za vrchol čínsky modrých hor
zapadá slunce nejistoty
a každý další hlubší vnor
tě vrhá lehce

do prázdnoty

ZBLÍZKA

Ti, kdo nás nejvíc milují
se na nás dívají tak zblízka
že nás nevidí
Objímají nás ve svých snech
jako zlaté modly
Ale naše sny
jsou pro ně jen
podivní ptáci za oknem
které je lépe nekrmit

MEDITACE NAD OBRAZEM

Maluješ vodu
a pak zjistíš, že vlastně
maluješ nebe.

Maluješ sníh
a pak zjistíš, že vlastně
maluješ poušť.

Vlnění tvorby
vrásnění přírody -

Možná je chybou
snažit se
zachytit podrobnosti.

DOMOV

Psi štěkají na neměsíc v novu
Nad křišťálovou plání záře hvězd
Hlazená sněhem leží má ruka
na bílé pokrývce zasypaných cest

Odstřihli světlo lamp
září jen to, co vlastní světlo má
Pohádka z dávných dob
dar nesmrtelnosti a pocit domova

ŘÍJEN V KRUŠNÝCH HORÁCH

Mlha zahaluje dům
a zastírá oči
Venku učí vlci
lovit mláďata
Deset ovcí prý
během tří nocí
zadávili
(stálo v novinách)
Stará paní v domě
se zavřenýma očima
počítá ovečky

PROCHÁZKA NA STEJNÉM MÍSTĚ

Tam, kde jsi v říjnové mlze
tušil ohrožení
leží dnes bílé světlo
Zasněžené větve
se sklánějí tiše k zemi Mlha
je v zimě jiná
Skrývá v sobě soucit
s mrznoucími šelmami

SILVESTR 2015

Vánoce
plné hlasu a sněhu

Hráli jsme karty, vykládali tarot
četli jsme budoucnost
z krystalů ledu

Ještě ne zcela slepí,
ale přikovaní
k vlastní karmě
přestáli jsme ohňostroj

Druhý den ráno jsme zvedli
nový rok
ze závěje

DUBEN

Za závojem mraků
stříbrný kotouč slunce
se usadil v korunách bříz

Lasička hranostaj
vláčnými skoky
přebíhá hráz

Lasiččí srdce
tepe i v nás

PANÍ NOC PAN DEN

Když ptáci začnou
rušit temnotu
končí jednota
sebezapomnění
nenarození
klid celistvosti

Co bylo jedním
je jednotlivým
co odpočívalo
probouzí se

S ptačím zpěvem
se rodí
roztříštění

VIRTUÁLNÍ

A zase saháš do prostoru
virtuálního a hledáš v něm
pohlazení astrálních bytostí
jež jsou stíny tvých přátel

Čteš slova psaná stovky kilometrů
daleko a doufáš že tě spasí

Ale prostor ti vrací pouze neklid
tvé duše a nenabízí spočinutí

Tak unikáš dál sama sobě
a nikdo nezadrží
částice tvé mysli která se rozpadá
do vesmíru

DO MĚSTA

Zavedl jsi mě do města
od strmých útesů a křiku racků
z pralesa s rozvalinami chrámů
z hor s příkrými stezkami
z polí se strništi a hejnem vran

zavedl jsi mě do města

kde v knihovnách odpočívá
tisíce svazků jako netopýři v jeskyni
a v obrazárnách nocují smyšlené krajiny
vzešlé z lidské mysli
kde v kamenném oblouku průčelí
dříme tisíc let dějin

do města

kde Pallas Athena od věků plánuje
budoucnost rozumu a účelnosti
až její unavený soví zrak
donutí lidi vynaleznout brýle

do města

kde hodiny na věži zdánlivě dávají řád
božskému chaosu přírody

Zavedl jsi mě do města
a otevřel jsi dveře
až dosud ve mně zamčené

MÉ PUBLIKUM

je jako děti
Chce krásné obrázky
a pár šťastných chvil

Kdo by se hlouběji ponořil
do mých vět
nemohl by už zpět

V domě pod majákem
je slyšet hukot moře
Neklidné světlo krouží
zahradou

Navždy bdí
nově příchozí
na lodi s plachtou bílou