na další stranu
Jana Vlčková
LAMPOSVIT
zabil jsi mé imaginární přátele
za to tě schovám do Malého vozu
a každou noc spolu pojedeme
do kraje růžového želé
promilujeme se do rána
pozdravíme rodiče
a půjdeme si po svých
STOPAMI POEZIE VŠEDNÍCH DNÍ
rok děláme sny budoucností
a bydlení domovem
těší nás různé zbytečnosti
tolerujeme si nedostatky
a necháváme se unášet vůněmi ranních káv
mlčenlivost stěn občas volá po společnosti
stejně jako my
žijeme poetikou i programováním
kořenky musejí být user-friendly
postel čekat jak bača na ovečky
právě v ní lovíme nevyřčené polibky
a jen nám navždy patří svět
NOČNÍ ČERNOBÍLO
schovej společenskou únavu do láhve rumu
usměj se na svět a pokračuj
nikotinový dým nech stoupat
vstříc ledovému klidu města
užívej si svobodu a mysli na to
že černé kočky bílé myšky sežerou
ÓDA NA ZKOUŠKOVÉ
po sexu pro štěstí
s úsměvem poznávat příčestí
v mozku znalosti s blbostmi se bouří
snad stovky cigaret se vykouří
na test pak hledíš tiše
a ruka?
tak kdo ví co píše a píše
u zkoušky řekneš tamto a toto
občas uznáš chybu
a s plným indexem vracíš se šťastně
na místo činu
|
