literární časopis založený v roce 1964

Jiří Žáček

Březen

Březnová noc je přetichá
jak duše lesních zvířat.
Má zimní srst už pelichá.
Čeká nás jarní výřad.

Jaro

Jaro nás vždycky zaskočí,
zjeví se odnikud a je tu, bože, je tu
a šklebí se nám do očí
a ze všech koutů povykuje: Kvetu!

A přestože jsme nad věcí,
my, fanatici motorů a hluku,
přitančí chůzí hříběcí
a olízne nám důvěřivě ruku.

Můj kraj

Ten kraj, kde země rodí kamení
a kde jsou lidé sami k sobě přísní,
kde živá voda řeči pramení,
tajemná líheň pohádek a písní,
kde místo révy rostou brambory
a na dně řek se zlatá zrnka třpytí,
kraj, kde se žije všemu navzdory,
kde z lesů slyšíš vlkodlačí vytí,
kde ze svatby se chodí zvesela
a ze hřbitova pokorně a zticha,
vystrkov, kde si o věž kostela
oblaka třou svá vodnatelná břicha,
kraj, který voní jako včelí plást,
kde skřivan zpívá nad rozkvetlou mezí
a mamince je teprv sedmnáct,
jak zrezavělý hřeb mi v srdci vězí.

(současná tvorba)