Sarah Marie Schwarzová

Vakuovaný párky

Potkala jsem svoje myšlenky
v hlavách kolemjdoucích.
Kdosi mi je vzal.
Zůstala jsem prázdná
Jako obal od vakuovaných párků,
Co je sežerete,
I když je tam víc mouky než masa.
Chci vidět lidi ze střechy.
Možná tak najdu toho,
Kdo teď ví, co jsem chtěla nakoupit.
Kousek mne vzlétnul a už je za komínem.
A ten zbytek stojí dole s krabicí od bot.
„Co v ní máš?“
ptají se cizí myšlenky.
„Nic.“
„A proč je převázaná?“
„No přece aby se nic nevysypalo.“
Cizím myšlenkám zkrátka chybí smysl pro logiku.
Nevšímám si jich.
Myslím na ty vakuované párky.
Nebolí je, když je ohřívám?
A není to třeba v rozporu s nějakým jejich právem?
Zamyšlená stojím pod regálem
V úseku —Ovoce a zelenina—
Na hlavu mi spadlo jablko.Takové zelené.
Proč to asi udělalo?
Vědělo snad, že tudy půjdu?
Tolik otázek a samé cizí myšlenky....
Vzala jsem jablko domů.
Bylo nahnilé...pak zhnilo docela
A mne to tak podivně bolelo.......
Asi jsem teď zhnilá taky.
Kousek mého já sedí pořád za komínem.
Zpívá si tam písničku s beznadějnou melodií
A textem o kryse.
Sloka
Refrén
Sloka
..... pak skočí........
sebere se a půjde domů,
protože v pět hraje Sparta s Vítkovicema.......

Skořicové blues

Déšť přerval město na tisíc nesmyslných kousků.
Déšť smazal z mysli tisíc nepatřičných myšlenek.

Vítr neurvale svlékal stromy a jejich záplatovaná róba se pletla do cesty dvěma podrážkám. Rozbíjely kaluže na tisíciletou smůlu a patřila k nim Ona s neurčitě hnědými vlasy, které vítr svléknout nedokázal.

Kdo ví, co vyhnalo ven ten černý kabát a šálu a květovaný deštník, kteří s sebou vzali tuhle bytost. Čekali v mrazivém kousku listopadu a byli osamělí. Kabát s šálou si nemá moc co říct. A deštník? Ten je povýšený.

Čekali dál a netušili na co.To veděla jen Ona a Ona mlčela.
Na co tak člověk většinou čekává?

Až zahřmí a světlo blesku jako tisíc voskovic ozáří jeho soukromou katedrálu?

Až se ucho utrhne a ta bolest dá smysl celému životu?
Až sám padne do jámy, kterou po odpoledních dětskou lopatkou vyhloubila smrt někomu docela jinému?

Až trpělivost přinese růže na trnovou korunu?

Na co čeká Ona s tváří Marie i Magdaleny?

Ona, která voní jako skořice zalitá v epoxidu a je příliš brzy stará.

Tak na co ještě čeká?

Povím vám to...........................Čeká tady na autobus.

(současná tvorba)