na další stranu
Jiří Žáček
TULÁK
(Konstantinu Bieblovi)
Tulák se toulá širým světem
a vozí dárky našim dětem.
Vandrovat světem, to ho baví,
za kloboukem má péro paví.
Toulá se spolu s dobrodruhy,
a svět má všecky barvy duhy.
To bude smíchu, pláče, slávy,
až se nám lodí vrátí z Jávy!
V kapsách mu zvučné rýmy chřestí,
veze nám z tropů ptáka štěstí.
KRYSAŘ
Poctivou čtvrthodinu
skrápěl krysař jedovatým postřikem
obrovské sršní hnízdo
a pak stál dlouho nad tou spouští,
jako by se modlil:
„Musím je odprosit…“
Kéž by i nás naši hubitelé
uměli odprosit! Jak dobře
by se nám umíralo!
I KDYŽ TU NEJSI
Když za noci se hrůzostrašně blýská,
jsi mi tak blízká, nekonečně blízká.
Sevři mě pevně. Jen když budeš se mnou,
přežiju šťastně svou smrt i noc temnou.
LÍBEZNÝ KOUT
Čechy jsou líbezný kout vesmíru,
ale i tady jako krysy z nor
vylézají a rdousí hrdlořezové
slabé a bezbranné a nevinné.
Že by jen proto, aby bylo o čem
natáčet hrůzné krimiseriály?
Abychom se svých bližních
pořád jenom báli?
S ŘEKOU
Také bys chtěl kamarádit s řekou,
prudkou, rozmarnou a prostořekou?
„Seber kuráž,“ mumlá, „a pak skoč a plav,
až když budeš ve mně, budeš ze mě paf…“
|
