na další stranu
Jiří Žáček
Tři zapomenuté nebásně
PROTESTUJI
Protestuji proti vyhnání Adama a Evy z Edenu,
proti každému, kdo jinému jámu kopá a sám do ní nepadá,
proti zákonu schválnosti v božím zákoníku,
proti gólům z ofsajdu v nastaveném čase,
proti zlodějům volajícím Chyťte zloděje,
proti tajným tužbám tajných služeb,
proti sobeckému genu, který nechce žádnou změnu,
proti vědeckotechnické kontrarevoluci,
proti Jamesi Bondu z Mezinárodního měnového fondu,
proti době ledové v režii mrazírenského koncernu,
proti světovému míru v režii ministerstva války,
proti konci světa v přímém přenosu,
proti všem, kdo říkají ano a myslí ne,
proti všem, kdo pro jistotu nic neříkají.
(1993)
NA ÁRU
Až mě zas budete odpojovat z kapaček,
sestřičko Moniko,
přijďte bez kalhotek jako včera,
ať vidím vaše pohlaví,
a já se aspoň dlaní napojím
na vaši malou atomovou elektrárnu,
která mě uzdraví.
(2005)
PO OSVĚTIMI
„Psát poezii po Osvětimi je barbarství,“
prohlásil zoufalý filozof.
Jak zoufale se mýlí! Právě po Osvětimi
je zapotřebí psát poezii.
Proti barbarům.
(1998)
|