na další stranu
Jiří Žáček
Pět zapomenutých básní
MÁJOVÉ CAPRICCIO
Na naší studni ráno hvízdal kos:
Jde jaro, jde jaro...
Karel Toman
Možná kos hvízdal. Nebo špaček? Sorry,
copak tu havěť poznám po hlase?
Od rána venku řvaly kompresory
a Zlatý slavík v rozhlase.
Jde jaro? O.K. Mělo frčet fárem,
a bylo tady o pár týdnů dřív.
Sup z billboardu se vznáší nad bulvárem,
ten posel skvělých perspektiv.
Májové parky překypují kvítím,
až se nám duše horce tetelí.
A já se na té jarní rallye cítím
směšný jak strašák do zelí.
NOČNÍ DÉŠŤ
Májový déšť se spustil shůry,
drze ti šplíchá na ňadra.
Zmokly mi všechny noční můry,
má věrná eskadra.
Ráno je budu lovit z louží,
sušit a křísit, ať jsou fit,
ať kolem nás dvou pěkně krouží
a střeží noční klid.
KONEC SVĚTA
Ráno tma zašla na souchotě,
vítr ji odvál do dáli.
V poledne vlezlo oknem kotě,
aby si děti pohrály.
Večer nám v TV lhář a sketa
pohrozil: Šlus a hotovo!
V noci byl další konec světa.
Ráno svět začal nanovo.
ÚPLNĚK
Luna je lampion hozený do studně.
Kdo zjara hýřil, na podzim se postí.
A lásky končí, jak začaly. Ostudně.
Zdvořilou lhostejností.
VYZNÁNÍ
Promluv mi něžně do duše,
když ve mně tetřev stesku toká,
zachraň mě - buď má Venuše,
bohyně volooká,
a já se budu láskou chvět
a splním všechno, co bys chtěla.
Zachráníš sebe, mě i svět
zázrakem svého těla.
|
