na další stranu
Michael Lorenc
DOTEK
Ti, co nahánějí
oblaka do ohrad,
co profitují
z fiktivní vzájemnosti,
co žízní po krvi
a nikdy neukojí hlad,
skrze své oběti
dotýkají se nevinnosti.
Jdu, abych už nemusel jít
k hrbolům hrobů
v odlehlé aleji,
abych, jak bědný lodivod,
nemusel šlapat vodu
těch nedozírných vod.
KLAVÍRNÍ KONCERT
Tón jak bílý
tesák v tmě,
hvězdná báň grand šapitó,
pár lipicánů v Neretvě,
šelest vln, to naříkají
utopenci pod splavem,
boom černých děr,
to kňouři mhouří
oči nad ránem,
v norách dobří obři,
bodří bobři spí,
chybí tu jen Brahmaputra,
Jamuna a Són,
keramické prsty Gangy,
srostlé s klávesou.
RITUÁL
Řeka je Ježíš,
umývá nám nohy,
ležím
v prudkém proudu strouhy,
sněží květy věků,
hoří stohy,
nacházím svou Mekku
v sultanátu napajedel,
hořčáků a bedel
a vzývám
pohanské bohy.
KARNEVAL
Myšlenka vzešla z noci,
přečkala ráno
a zanikla v mezerách
mezi stožáry,
ve smrti se není o co opřít,
zbude otisk dlaně
v mouce obličeje,
strnulé gesto
uprostřed děje
a místo vlajkoslávy
davy účastníků reje:
maškary.
KOPEC
Jak nezdolný
zdola se zdál!
Když jsem ho zdolal,
na Lenku jsem volal,
u paty pahorku
plakala.
Než jsem k ní sestoupil,
někdo ji uloupil,
záhy mi v objetí
ochránce obětí
z výspy té homole
mávala.
|
