literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

11. ZÁŘÍ

Nikdy nic
nebude jako dřív,
mstou nakažené mosty
kamsi jdou,
než pyramidu sutin
luna postříbří,
konvoj mstivých mostů
bude za vodou,
otvírá se kráter
v nitru hudby,
zlatým rounem vyvažuje
Damoklův meč sudby,
direktivy despotů
čte nový věrozvěst,
soudí soudy poslední,
tu nelítostnou porotu,
a šelestěním argotu
přehluší mlýny gest.

ŽLUTAVA

Žlutava,
váha zavěšená
na věži kostelní,
z horního konce paskřivec,
z dolního zlotřilec,
světy paralelní,

váha
vychýlená svárem,
regulační tyč
v jaderném reaktoru lesa,
v těžké vodě
přešlé varem,

Žlutava,
rovnováha
nesmiřitelných,
dáma
a dvě esa
na mši nedělní.

MALOVANÉ SLOVÁCKO

Z modravých stuh
tvarovaná okna,
lamely zplihlé
na bílém pozadí,
alibi bujarých
kopistů ve sklípku,
když Joža Uprka
pod lipkou spí.

HVĚZDNÉ GRAFFITI

Tři jasné hvězdy
seřazené v přímce,
znamení, varování,
nebo signet
po mamince?

Země tvá
jak karta kreditní,
život tvůj,
jen vztahy konfliktní,
ničeho nelituj,
raděj mě pomiluj,
lásko limitní.

Tři jasné hvězdy
v přímce nad střechou,
obligace,
nebo deportační dekret,
vymodlený macechou?

MYRHA

Někdy stačí slovo
a sad
rozkvete,
jindy stačí vzpomínka
na čertovo kvítko,
po němž šlapete,
mnohdy stačí závan
vůně
a srdce se rozbuší,
současně se z Pohořelic
vrátí maminka,
kusé nebe
v nedělitelném ovzduší.

NĚCO

Něco ve tmě,
nějaká tlapa,
pařát, nebo spár,
něco ve mně,
nějaký předmět,
útvar, možná tvor,
něco jako kniha,
soubor metafor,
něco jako příbuzenská
pakáž, tlupa z hor,
něco jako ženská,
špicl, revizor,
něco, co tě zdvíhá
mimo dosah obsahu,
něco jako metan, který
zvedá podlahu,
něco, co se míhá
jako piha po tváři,
něco, co tě opaří
jak nečekaná věta,
něco jako sketa,
která sestavuje porotu,
něco, co tě budí
ze sna k životu.

KOBKA

Jakési srocení,
kataklyzma, sněť,
zástup, jenž mě tlačí
od přepony k odvěsně,
mocnost, jež mě svírá,
chapadla z mých vad,
kalné ráno, vydýcháno,
kobka, opak vnad,
trasa kolem lávového
pole, řetěz jmen,
otesánek z polen, Golem
z villy Borghese,
před prožitkem smrti,
jako při výslechu,
neprozradí, proč mě nutí
prozradit, kdo jsem.