na další stranu
Michael Lorenc
ČISTÉ BARVY KVĚTIN
Slunce už zapadlo,
ale ještě ozařuje
mraky v řadách nad sebou,
pavoučí nohy mlh
se ubírají k lesu,
na co čekají
stromy v zástupech.
V ohybu cesty se objevil muž,
blíží se přískoky,
za pahorkem zalehne
jak zběh.
Slunce už zapadlo,
světlo přečká noc
v květech akátů,
ani mračna, zdá se,
nezavadí o příběh.
V ohybu cesty se objevila žena,
potkal jsem ji,
ale neviděl,
byla příliš blízko,
procházela mnou.
Přihladí si vlasy,
uhladí záhyb sukně,
složí ruce do klína...
Byl to život bez závratí,
vzpomíná.
ÚČET
Tři keře,
tři tmavá světla
v bílé noci dne.
Čekám,
až co mi řekne řeka,
klinkání zvonků
z tenkého skla.
Život jak útrata
za hosty,
smrt jako datum
splatnosti.
Čekám,
jestli se slunce
ohlédne.
ZRANĚNÝ
Co naděláš,
když je život náhražka
jak za války
jedněch proti druhým,
co naděláš,
když je smrt jen přirážka
k tržní ceně těch,
co mají dluhy,
co naděláš,
když se všem jen zdáš
a nikdy nejsi
pro nikoho doma,
co naděláš,
až láska, nebo zášť,
ti vloží prsty do rány
jak nevěřící Tomáš.
CESTY
Dlouhá cesta k lesu,
po takové cestě
nosím to, co jinde
neunesu.
Táhlá cesta do dědiny,
po takové cestě
odcházím,
abych se vrátil
jako někdo jiný.
POEZIE III
Báseň se píše
podvědomím
a ničím tak málo
jako rozumem,
v básni se staví
nadoblačný komín,
když kouř je noc
a dým je den.
VERŠ
Nesmí lapat po dechu,
ani dýchat ozón,
měl by zůstat integrální
jako Higgsův boson.
PRŠÍ NA JEHLAN
Architektky ikeban
nakoupily cetky,
postavily stan.
Déšť ovlivňuje svědky,
soudí holé lebky
z kauzy bílých vran.
Vždycky někde prší,
déšť má božskou duši,
tvrdí Taliban.
STAVBA II
Stavební jáma vznikla vybagrováním
dvou set tisíc kubíků zeminy.
Valnou část jejího dna
pokrývá beton, jakmile betonáři
odstraní ocelové zábrany,
může suterén zaplavit voda,
každá netěsnost izolace
tak bude ihned zřejmá.
Pestrobarevné domíchávače betonu
připomínají dětské hračky.
Během jednoho dne se jich na místě
protočí zhruba sto padesát.
Už se také začalo pracovat
na skeletu samotné budovy,
nad okolní terén by se měla
z podzemí dostat na podzim,
je ukotvená na takzvaných pilotech,
jde o vrty, které jsou vyloženy železnými
výztuhami a zality betonem.
Ze země tak ční
několik desítek svazků
železných prutů.
Jejich konce se od sebe vzdalují,
připomínají rozevřené květy.
DOKUD
Převážnou část života
píšu jedinou báseň,
nekonečnou řadu
stále stejných slov,
převážnou část života
jsem marně čelil kráse,
dokud si ji nedaly
strany do stanov.
JARO
Křik hnízd,
zvučící zlato,
štiplavý dým.
Vyprahlé srdce,
bloudivé ruce,
netečný klín.
KDO
Ticho je poselstvím
hlučné budoucnosti,
do nicoty nezve
bůh ani ďábel.
Jsi černým akátem
v plamenech rostlin,
v zelených plamenech
Kain, nebo Ábel.
SLEHLÁ TRÁVA
Zaléhá v uchu pažitky
ozvěnou hřmění z léta,
tiše, jak motýl ze síťky,
hrobařík jara vzlétá.
Až potkám milou, pozdravím,
ona mé srdce uhrane
a srdce, ptáček zpěvavý,
stane se havranem.
BILIÁR
Den,
dutá koule
z tvrzeného skla,
noc,
koule v kouli,
která se nafoukla.
Žiješ uvnitř,
nebo vně,
když to s tebou
skoulí v nálevně.
RYBÁŘ
Žije
od mřenky k mřence,
rybaří
s jakýmsi zabedněncem
na břehu Dyje
a opíjí se deštěm
z mračna nostalgie.
CHODCI
Šel,
ale na mně si nepřišel,
přišel,
až když jsem odešel,
šel po mně,
ale já jsem ho předešel,
odešel,
když jsem se věšel,
šel koupit rakev,
kam bych se vešel.
OMYL
Cítil jsem všechny
nervy v těle,
řekla mi: netahej
mě do postele.
Je krásná jak
čajová růže,
jenže je na holky
a nesnáší muže.
NEVYDANÁ SBÍRKA
Když mladá talentovaná
básnířka odnášela svoji
první sbírku do nakladatelství,
její otec za ní volal:
Nesouložit s redaktory,
nesouložit s redaktory!
Když se mladá talentovaná
básnířka vrátila domů,
sdělila otci: Už tě nebudu
poslouchat, sorry!
DVA BLÁZINCE
Pýřím se
nahý v neckách
na Můstku,
stydím se,
že mám tuhle libůstku,
ozývá se z plných plic
smích bezdomovců z popelnic,
hádám, že mě převezou
z Václaváku do Bohnic.
SMRT REDAKTORA
Zabil jsem ho
v domě Faustově,
potom jsem ho zavěsil
na žerď jako prapor,
pohřbil jsem ho s něhou,
kondoloval vdově.
Povídá se, že se oběsil,
byl to prostě magor.
NA GRÉMIU
No tak to ukradl,
to se může stát každýmu,
pro nás je ale nepřijatelné,
že to politicky nezvládl
a mediálně neustál,
raděj mít osinu
v prdeli, než ten jeho
svatej Grál!
|
