literární časopis založený v roce 1964

Jan Ariel Kocourek

Ze sbírky QUETIAPIN: (výběr)

21. 3. 2012

Jaderná fyzika se v postmoderním světě zhostila irelevantních toť rčení
(má prává půle mozku právě v tuto chvíli není)
a baculaté ženy víc než kyprých tvarů se chvějí slunečním toť leskem
(má levá půle mozku byla zasažena bleskem)
a Quetiapin v krvi rozházel všechny její součinitelské toť spoje
(ta jedna z baculatých žen je navždy jenom moje)
a rány pěstí do orloje – a rány pěstí do vánočních stromků
(na poli posečeném stojí 405 domků)
aktivní imaginace mi přinesla jen soužení a stesky
na rtech těch žen já obdivují dokonale podmanivé lesky
a bezednost úsměvů spolykala pravoúhlé konstanty všech běd
(ach – ten mizerný toť děd)
překrásná osudovost posedla se náhle sama sebou
(ach – jak ruce starce strašidelně zebou)
-
a rozněžnělá smrt – je zase jednou s tebou.

22. 3. 2012

Zdeptaný františkánský mnich – kých
a roztroušené variabilní nuance byvších proletářských symptomů
zalezly tiše do domů
a nic se zhroutilo pod nárazem deviantně vibračních toť polí
ty fyzikální jevy vlastně strašně bolí
když do atomů někdo tluče holí – nebe roztřepetává se
-
já naposledy přijdu včera nechat si o fialových izotopech zdát
a až rozpadne se náš těžce budovaný stát
zbude mi předvčerejšek s dneškem
-
a já zasnoubím se se sexuálně nadrženým ježkem.

24. 3. 2012

Svítání pod nohama doširoka rozkročených žen a vlídných paní
(něco mi brání otevřít mozaiku všech krutých inseminací)
svá požehnání zaháním já prací – a když se turbulence vrací – spím
obtěžkaný trestanec pojídá žlutou rukou kortikoidy a tvář mu plane
(ó – pane – proč tma už nenastane)
ryšavá artritida pučí na mé tryskající obezličce
(srdce i mozek umyl jsem si v myčce s jistotou úpěnlivou)
a pohani na ústa mi plivou červené bobule a zelenavé lusky
vzpomenu na Etrusky a na ženské ušlechtile rozvětvené dlaně
(děkuji něčemu podobnému jako Bohu za ně)
mé skráně tekou – mé švitoření line se z otvírajících se úst zavěšených na listoví
(protknul mne hřích – a trpký profil mého čela pár slov v svahilštině poví)
-
do jitroví

29. 3. 2012

Liberalismus plný chvějivého souznění a mrzkých rozlévačů vody
vrtichvost ožil náhlým poklepáním na porézní podstatu místní zvonkohry
(čtyři naprosto modré body za zaplacenou lásku v nitru moderního terminálu)
Marylin Monroe stojí na kanálu a rokokové oděvy se rozeběhly po nábřeží
stěží udržíme růže růst jenom na platinových pergolách (ách)
na burzách krach a nenamalovaný obraz v nevyrobeném toť rámu na zdi visí
na větvi sedí rys a prohlíží si svoje vlastní rysí rysy (metopy – triglyfy a vlysy)
a vzpomínky na kdysi obcházejí čarokrásu jara (země je už stará)
rozbitá kopýtka všech světa malých kůzlátek vrátila se nazpátek
a do výstřihů napůl nahulatých žen zapadly postříbřené vážky
(čárky – čárky – drážky)
těm ženám na zadečku mimozemšťan laserem vypálil jednu malou tečku
a na vlečku nevěsty položil druhý mimozemšťan cihlu ze zlata
-
nevěsta k zemi padla jako podťatá
a na obzoru místo slunce vyšla tu chvíli žlutá gaťata

29. 3. 2012

Čistá matissovská variace na promptně obehranou snivou situaci
(znavená žena bývá mnohdy nádherná)
víno nalité do pohárků nafialovělých orchidejí
a delirium tremens tolik prostořeké
stín mutanta se táhne za člověkem
o sochy Maillola svojí baculatostí se pyšní
a my jsme hříšní – pijeme víno z lodiček marnotratných slečen
Bůh za rohem byl až do naha svlečen a zdá se – že se nestydí
co my jsme to jen za lidi – tváříme se jako tiché turbulence
a v plence nosíme si zabalená mrtvá zvířátka
na dobrou noc o mrtvolce pohádka
(rulíku zlomocného plná zahrádka)
a trpaslíky nadívané paštikou z krkavečků si dáme ku obědu
pak nasednem na neposedu
-
a budem chytat ptáčky
-
na natáčky

29. 3. 2012

Speciální destinace se uhnízdila v břiše panny vlastně velmi kruté
boty máme zuté a čekáme jen na povel k nepřetržitému lhaní
náš vnější zobrazivý Bůh je neplodný až běda
ve vlasech 352 stuh a k tomu rudé ptačí peří
syn otci vlastně velmi věří (už neplete si otce se zvěří)
přísnost polen do kamen je určující
jsem bez jakékoliv zpronevěry
když v boji beze slov zvítězila věda
a horní polovina žen je obdařena měkoučkými půlhorami navíc k tomu ještě
a nohy žen jsou svěráky a kleště
mé všechny čtyři dcery se narodily s upířími zuby
já jednou jim je zlámu a vhodím do kulaté tuby
(pak bude bezmocný i klín)
bodáky ňader ztupím hoblíkem a pilkou
a budu žasnout nad tou chvilkou bez ženského kuropění
-
jsem sám a mám se kratochvilně a bezměsíčná noc mne sní

31. 3. 2012

Matrix naruby a celé totálně otočené ortogonální toť pole
zpackaný řízek obalený až do modročerna v pepři
(vepři)
pachuť kryogenní lázně – v ní tibetský toť mnich plný uhrančivé bázně
zubatý duch – který mi několik dní trčí u pravé strany postele
(zadečky a prdele)
(a kosočtverce)
hra napsaná pro nevídaně violkami obrostlého herce
(čtverce)
situační humor v nevhodné situaci (v sitcomu)
(ten čtverec nesmí mi už do domu)
a opět žluklým tukem děsivě namazaný Bůh
(proužek a v něm kruh)
-
a moje milá ovečko – nakonec jedno kolečko

2. 4. 2012

Padoucnice ve třetím trimestru a k tomu transgenerační toť svědek
(vychrtlý promiskuitní toť dědek s japanizující babkou)
my sníme kolibříka spolu s geniálně na víně podušenou žabkou a začnem krást
ta každodenní dehonestující promptnost bývá smysluplná stěží
(mrtvola v předzahrádce leží a já ležím v posteli své s Katkou)
(dítě vedené na popravu svou matkou)
(mé účastenství má sněhobílý stín)
trpělivost trpí právem útrpným a trpaslík trne nad trojím stádem trapičů
(tahle variace není situačně vhodná)
(překrásná zbraň tak dokonale bodná)
(a relevantně urychlený zástup roztoužených hasičů)
-
vratká nuda okousala ze strunatce krásu tolik natěšenou
-
že přestalo mne bavit být jednou pro vždy ženou

4. 4. 2012

Báseň o zimním zurčení a o zuboženém letním opulentním horku
(na dvorku máme 405 umrzlých jen napůl neopeřených kohoutů)
mráz zase přijde (bude nahý) a rozkouskuje letní vrahy na 208 okrouhlic
až vypijeme nektar plný dokonale vybroušených zmrazků
(ulpíme zmrzlé ženě na podvazku)
(a vyprostíme z něhy umrznuté nic)
-
zamrzla ambrózie a proměnila ustrojení svoje na kostičky tolik hranobolné
(teď rozšafnost je přinejmenším kropenatá)
(žena je napůl svatá a napůl rozdává své na kost zmrzlé tělo)
-
a zima přichází – ze šlépějí jí vyskakují krutibrka a zeměchvojky
(zatáhnem psiska za obojky – i za ocasy)
a bez ohledu na okrasy byvších světlic a ohňostrojných zeměblesků
(my svezeme se po potlesku)
a zimu tolik chvějivou a svěží
zas připoutáme ku otěži.

4. 4. 2012

Dokonale vyžehlené fiží a svatostánek (pravda) trochu očarovaný
trapná dlouhochvilnost zaťala vysunovací nože do hromady peří
(Bůh sám sobě najednou si věří)
potměšilý arbitr zpytuje svoji dobrozpytnost (pravda) trochu zhůvěřile
(Bůh najednou zatvářil se mile)
a průvod pršiplášťů pozvolna prošel ulicí
(jsme bezejmenní a tolik bouřek zašili jsme do blazeovaných ňader)
svá srdce jsme sestavili ze špinavých hader a zareznutých hřebů
(Madonu vykousneme z chlebu a budeme ji šlehat květinami)
(ach – jaká je to skvělá paní)
mydlinkami umyjeme černotu si z podpaží
to oblaží naše zcela vydařené nohy
(a spolu s dokonale rozestavěnými bohy)
prohryznem díru do oblohy

10. 4. 2012

Hra na dlouhověkost v roztřepetaném mihotavém mlází
(deváté evangelium se mnou necitlivě hází)
a permoník se ukázal jako dostatečně němý
(vjemy)
(epištoly)
(levandule)
moje srdeční činnost teď se rovná nule
a proutník plete z proutí převeliký koš
(determinující světlonoš)
já spočítal jsem včera 1465 hodin na svém digitálním stroji
(měsíc na nebi je trojí)
a krucifix rozřezal jsem na maličká párátka
(Oidipova fluorescenční zahrádka)
metronom pletu si já s entitou
(mám klávesnici rozbitou a naštípnutý ret)
(hned – teď a tady)
já kousnu sebe do své tučné brady
-
a začnu kopírovat sebe do mého rozjitření

13. 4. 2012

Infantérie byvších miliskujících se zkušeností protáhla se dlouhou hadicí
ženy píšou sice víc než dobré básně – ale špatným jazykem
ticho snoubilo se s křikem a tolerantní zlo mi šláplo na nožičku
Bůh zlomil jednu malou lžičku a lavice setkala se s lavicí
trestuhodná zachtivost opentlila natažený prst fáborky z krepdešínu
a svatost blahořečila mi odevzdaně
(ruku nepodám já panně – štítím se panenskosti)
namelu na prach kosti z kuřete a budu vyzařovat umírání
-
(na všechno nanesu já špínu a trvalky mi budou pučet v hnoji)
-
(jsem inherentnost dvojí - ale korporativnost jsem jediná a skvoucí)
mám dmoucí boule na čele a skleničku položil jsem na židličku
(jsem vděčen sebemrskačskému strýčku)
a poťouchlosti vnadné
-
a penis v tu ránu mi zvadne

13. 4. 2012

Milovat zločinecké anachronismy je přeci jenom trošku děsivé
(Bůh rozum náš nám poplive a pak ho hodí treskám)
já zlému zloobrovi tleskám – pak ovšem připíchnu ho k deskám
(nejsem médium – a nejsem mediumní)
(uměnověda mi připomněla moje prohřešky – mystifikační toť dojmy)
já zapomenu na ty prostořeké pojmy a budu sukulentně zabývat se zlem
(tím konec konců jsem)
nepravé syžety a viněty nalepené na pažích a lýtkách
(já nevyznám se v kytkách – za to mne blaží virtuální zbraně)
nasednu na neexistující saně a veliké N do znaku si dám
ze špejlí slepím seriózní prám
-
a budu ubírat se k disociativním hadimrškám

18. 4. 2012

Trnitá triangulační malost se zasnoubila s nepolapitelným adjektivem
(já se mám tolik prostorově)
hučí mi v krční jamce a k obědu jsem sežral marinovaného slona
(za všechno může jenom ona - bambulka jedna veletichá)
(hrdlička na pánvičce dýchá – ještě)
(jsem vládcem sveřepého deště a mám páteř plnou nepravostí)
zakousnu čtyři kolouchy a pak se oddám nevinnosti
(nezbytnost mi rozebrali hosti a já jsem nyní popelavý)
(jediná láhev speciální vody tento stav velmi rychle spraví)
(lásku odročil jsem na včera)
lochneska leze z jezera a do jezera leze pes
(mám oči jenom dnes)
(mám vlasy jenom dnes)
neunesl bych mít oči zítra - spolkl jsem zahnuté J z jitra
-
a dokonale krvácím

19. 4. 2012

Sokrates zatnul svoje nenechavé prsty do velelstivé hlíny
(já ochočím si draka z Číny a namaluji přízrak sobě do znaku)
mám oči plné zázraku a trvalky zasadil jsem do svých červenavých polí
(procházka modročerným lesem vlastně strašně bolí)
(obzvlášť – když slepá pianistka tluče do hlavy mne holí)
trivialita mne včera seřezala páskem a teď jsem hodný mladý muž
(nůž používám jenom na řezání květů)
šálu z růžovoučkých plátků růží sobě bravurně si pletu
(a vynalézám dokonalou větu)
Friedrich Nietzsche mne zítra potká v bezúbočném hřmění
a seřeže mne větvovím
-
proč – to já vám nikdy nepovím