na další stranu
Jan Musil
ROZVAŽUJI
Co je tady vlastně k smíchu?
Pár zcizených bicyklů,
prošoupané boty,
zavřená hospoda?
Já jdu jen kolem
a rozvažuji.
Přiletí ke mně
můj anděl strážný
ještě dnes nebo pozítří?
Potkám se s někým,
kdo se mne ujme,
decentně vezme stranou
a před sebe ukáže:
Tady jsou tvoje dveře?
OSAMĚLÝ
Z balkonu
prádlo plandá na šňůře
jako když vítr
s dětmi si hraje.
Na nebi hvězdy
jak cvočky na botě,
měsíc v kalužích čolky loví.
A moře tak daleko,
že ani skokem po hlavě
ruce se do vln nezavrtají.
Jak zatoulaný pes
jen čas kolem běží.
Kdo nepřišel,
odtud neodejde.
V NOCI
Když lampy svítí,
když noc na rozích pokuřuje,
stíny se spolu honí,
za každým rohem
prošlým chvílím
nohy podrážejí.
Nikomu se nechce ven,
přesto spěšné kroky
ze všech stran se ozývají.
Jako kdyby hbité nohy
svým tělům
stále utíkaly.
ŽÁDNÁ KREV
Ty dva kopce přede mnou
leží tady jak na bojišti,
s hlavou zvrácenou.
Mezi nimi potok protéká.
Žádná krev,
jen samá voda.
Jako u mne.
Samé řeči, slova, povidla.
A nikdo se nechce přilepit.
Chybí tady výstřel do týla.
Krev pak snadno schlemstá
každý pes.
NA KOLOTOČI
Točíme se.
Není nahoře ani dole.
Není prostor čtyř stěn.
Není kam vystoupit,
překročit práh,
zaprásknout za sebou dveře.
Hrách házený na stěnu
preluduje v myšlenkách ouverturu.
Není žádné vpřed.
Bič roztáčí jen dřevěnou káču
při dětských hrách.
ANI
Ani za rohem
už nikdo nečeká.
Protočil jsem své dny a měsíce.
Roky jak v bitvách vojáci
skryly se do zákopů.
Došla jim munice.
Jen nebe se ještě snižuje
k mým slovům a myšlenkám.
V dálce je ještě slýchávám
jak tekoucí vody v řekách,
když do břehů narážejí.
|
