na další stranu
Jan Musil
HRANÍ
Hrát si s tebou
jak si hrají koťata,
když drábky dosáhnou už všude.
Všude je nějaká planina.
Všude někdy hořelo
a zůstává spáleniště.
A pak strach
zatopit i v kamnech.
Tak spolu žijeme tu v chladu
se svými mimikry.
Jak zajíci v zimě.
LABYRINT
Klubko se mi zakutálelo,
zbyla mi jen nit.
Mám teď podle ní
za tebou běžet do labyrintu
nebo spíš
jehlu najít v kupce sena
a konečně začít
šít jen pro sebe?
Jako pavouk,
který spřádá svoje sítě,
aby to, co chytí,
už nepustil.
SNÍDANĚ
Chytil jsem zajíce,
když jsem spal.
S větrem jsem běžel o závod,
až jsem ho držel v ruce.
Pak jsem ještě v řece
pár ryb nachytal,
než jsem šel domů,
abych se probudil.
Teď mi kručí v břiše.
A ty říkáš:
Dnes budeme chytat lelky
a čekat,
až pečení holubi k nám přiletí.
A já už vím,
že koupit rohlíky k snídani
jsem zase zapomněl.
SPOLU
Když tak spolu
vedle sebe jdem,
říkám si:
V tom lese
visí cosi na vlásku.
Ještě krok
a ozve se umíráček.
Ještě den
a začne i hon na lišku.
Ještě noc
a se stromů začnou skákat rohatí
a rozlévat kolem samou smůlu.
A až se všichni svatí
za rok od nás odvrátí,
řekneme si:
My jsme přece spolu
vůbec nehřešili!
MOŽNÉ NEMOŽNÉ
Sním o chvílích,
kdy bude všechno možné.
Zamyslím se
a budu tam a tam.
Zavřu oči
a propadnu se k tobě.
Přestanu myslet
a odletím.
Kdo mne pak najde,
kdo mne vyhledá?
Busolou, lupou, mikroskopem?
MŮJ STÍN
Když se k ránu probouzím,
jako kdybych stahoval oponu
a žaluzie na okně rozevíral.
Ale jak vstupuji
ze tmy na světlo,
přidává se ke mně stín.
Ráno má matné obrysy,
k večeru už spolu
družně rozmlouváme.
Já popíjím pivo,
on zůstává na suchu,
ale jeho poznámky
jsou často na zabití.
|
