na další stranu
Jan Musil
VĚTRNO
Větve stromů
jak plachetnice na moři
prokluzují ve vírech.
Do hlubin padá
odvaha i strach.
A nad tím vším
oblaka rozbouřená.
Jako když se čerti v nebi
šklebí do zrcadla.
SLYŠÍM
Slyším,
jak se ve mně ozývá
zrychlený tep.
Tep tvého srdce.
Zrychlený dech.
Dech tvých úst.
Slyším,
jak kolem mne obcházíš,
očima pročítáš
shluk mých myšlenek.
Slyším,
jak z nich smotáváš
klubko svých úmyslů,
spřádáš nit
svých pavučích sítí.
A najednou se bojím
na tebe pohlédnout.
ZIMNÍ MEDITACE
Mrzne.
Šlapu po bílém.
Duše pod ním tam leží.
Aby neuletěla
a své tělo
jak zdechlinu
tady ležet nenechala.
Šlapu po bílém,
vždyť svědomí mám čisté
jak hrobník,
který pohřbívá jen mrtvé.
SPÁSA
Daleko mám k nebi,
i když oči má modré
jako moje spása,
s kterou si tykám
vždycky k ránu,
než propadnu na zem
svými iluzemi.
Daleko mám k nebi,
ani můj šepot k němu nedoletí.
Žádným slovům nerozumí
jak nově narozené děti.
PŘESTO
Ticho odešlo po špičkách,
když zafoukal vítr.
Jak vývrtky
jsou ptačí kantilény.
A přesto je všechno
přibité k zemi.
Co se vidí,
co se slyší,
co se jazykem chutná.
A přesto se všechno točí
v kolotoči.
Vznáším se
a padám.
Vznáším se
a padám.
ŘEKA
Řeka jako had
syčící ve splavech.
Ležící na zádech
jak parno v pozdním létě.
Tak výřečná,
tak koktavá,
tak svůdná
jak nesoudná iluze.
Tak často svádící
odtud uplavat
a na všechno, co bylo,
zapomínat.
PÁD
Zadrž mne,
vždyť padám!
Vezmi kladivo
a do našeho středu
zatlač hřeb.
Ať se dál točíme spolu
jak s vozem kola.
V iluzích byl náš začátek,
teď jsme vystřízlivěli.
Jak cibule
slzami dokola
olupovaná.
|
