Dagmar Burianová

JEDNA Z MNOHA

Na tváři sedí slza.
Před chvilkou sklouzla z černé řasy
a usadila se u znaménka krásy vedle rtů.
Kousíček od veselé vrásky.

A ta malá slza,
aniž by vybočila ze své trasy,
poskakuje po tváři a vnímá hlasy pobertů.
Je to malá slzička lásky.

Někdy je každičká slza nutná.
Tato je veselá, ta včerejší byla smutná.

PADLÝ ANDĚL

Na skále stojí,
chtěla by skočit,
vlasatá, větrem zcuchaná.
Už nikdy, nikdy, nechce se loučit,
chce roztáhnout křídla zmuchlaná.

Roztáhnout křídla, skočit a letět,
deštěm si nechat pohladit tváře,
a pak se rozplynout ve vlastním světě
a stát se andělem bez svatozáře.

VĚDECKÁ TEORIE V PRAXI

Mám červeného koně.
Nemá rád kancelářské sponky.
Nazývá je slepou cestou
předurčenou k zániku.

Já však musím svědčit pro ně.
Zazpívám mu honky-tonky,
na něco jsou lepší sponky….
Sponky, žádnou paniku.


Darwin by jen sprásknul ruce…
Kancelářská evoluce?

STŘET ZÁJMŮ

Brno se na jaře zelení,
Brňané ve volnu nelení
a běhají po trávě jako ti jeleni.
I Špilberk se topí v zeleni.

Řidiči rudí vzteky
hledají marně fleky.
Pak zapsaní do kartotéky
vypisují tučné šeky.
A trvá to celé věky.

Řidič se pak neubrání
a odvodí slovo park
od slovíčka parkování……

TICHÉ ROZHOVORY

Usmál se a čekal odpověď.
Sklopila oči a nevěděla kudy kam.
Znejistěl. Proč právě teď
své každé slovo polykám?

Zvedla hlavu a pohledem ho objala.
Ze spánku jí sklouzl pramen vlasů
a čekal na záchranu.
Třeba tady na mě čekala
a ten pramen barvy zlatých klasů
měl být na obranu.

Úsměvy se potkaly.
Oba slyší vlastní hlas.
„Tak zase zítra,
stejné místo, stejný čas.“

PRENATÁLNÍ DISKUSE

Ty snad věříš na mámu?

Slyšela jsem o ní.
Snad tu svou brzy dostanu.
Prý hladí a překrásně voní.

Kde by asi byla?
Po porodu nic není.
Viděl ji snad někdo?

Slyšela jsem její hlas.
Chtěla bych, aby mě pohladila.
Máma není snění,
je určitě všude kolem nás.

Lokla sis plodové vody
a teď blouzníš maličko.
Nikdo se odtam nevrátil
a máma není, sestřičko.

Po celém světě jsou nás mraky.
Tady jsme jen ty a já.

Já však věřím na zázraky.
Vím, že jednou přijde máma
a že se o nás postará.

Ostatní tvorba Dagmar Burianové publikovaná v Divokém víně:
DV 101/2019: Osudová
DV 100/2019: Touha po životě a další
DV 98/2018: Duševní rezerva a další
DV 97/2018: Pryč s povrchností a další
DV 96/2018: Maková
DV 90/2017: Nepravý, Mužská duše a další
DV 88/2017: Polibek, Dobré ráno hezký den
DV 87/2017: Zklamání, Skutečná láska
DV 84/2016: Trápení cimbalistovy obuvi a další
DV 78/2015: Proměněná a další
DV 75/2015: Nepravidla, Kulatý život
DV 74/2014: Osud
DV 73/2014: Uzdravení
DV 72/2014: Mocní nemocní a další
DV 71/2014: East egg story a další
DV 64/2013: Strání 12. 2. 2013
DV 60/2012: Ztracena v čase, Muži a rtěnky
DV 59/2012: Zvláštní, Srdce je pumpa
DV 58/2012: Pryč s povrchností a další
DV 55/2011: Pohané, Exkluzivně inclusive a další
DV 51/2011: Válečníkovy ruce, Brno a další
DV 49/2010: Ona, Milovat a další
DV 48/2010: Podivná láska, Touha, Miluji
DV 47/2010: Jaké jsou, Novináři a další
DV 46/2010: Andělská pošta, Víra a další
DV 45/2010: Indie, Nesmělost a další
DV 43/2009: Krátkozraká kráska
DV 42/2009: Já, Křtiny, Pro pana politika a další
DV 12/2004: Jak to asi je, Omyly