Dagmar Burianová

ONA

Chodí jak v závějích
po kolena zabředlá do čehokoliv,
ztratila svou elegantní chůzi.

Zmítá se v peřejích
zostuzená,
hledá pohled kohokoliv,
všichni kolem jsou jenom "ti druzí".

Jednou nedokáže zůstat bez pohybu,
jindy sedí
v očích stěžně plachetnic,
neví, co si počít.
Má hledat zlatou rybu?
Má chtít všechno?
Nebo raděj nic?

Slanou vodou obklopená
má žízeň za noci i za dne,
láska srazila ji na kolena.
Jako kytka bez vody
pomaličku vadne.

MILOVAT

Milovat
to je zvláštní pocit.
Srdce má málo místa,
chce se mu vyletět z těla,
vyšplhat na skálu a skočit.
Láska si není jista,
že chce,
co by chtít měla,
neví, co sama se sebou si počít.

Myšlenky cudně se toulají kolem,
zmateně
bezcílně
vakuem plavou.
Nenasytí se za prostřeným stolem
a když mají spát,
neuhlídatelně
honí se hlavou.

Slova si skáčou do řeči,
některá se společnosti straní,
ta, co mají snad být skloňována,
jen sobě navzájem se klaní.

Milovat
to je zvláštní pocit,
oči chtějí vidět,
však nechtějí být viděny,
svět kolem se nepřestává točit,
ruce chtějí hladit
a chtějí být hlazeny.

Milovat
to je zvláštní pocit.
Může zhasnout všechna světla
nebo ti rozzářit svět.
Může být zdrojem chladu i tepla.
To záleží jen na tom,
zdali se ti tebou nabídnutá láska
vrátí někdy opětovaná zpět.

ZKRÁSNĚLA

Zkrásněla.
Oči jí zářily,
úsměv neznal hranic
a zastínil všechno nedokonalé.

Zkrásněla.
Sny, co se jí dřív stranily,
se plnily, a za nic
na světě nechtěly být malé.

Potkala svého anděla.
Poznala ho a zkrásněla.

PĚT SMYSLŮ

Je krásná,
na dotek příjemná,
zní jako příboj
a sladké slzy roní.
Je vzácná,
v rovnici proměnná
ve fyzice výboj…
láska je,
když voní.

NĚKDY JE NUTNÉ

dávat víc než dostávat,
to proto, aby každý z nás
mohl beztrestně klít a nadávat.

Někdy je nutné
chtít víc, než je možné mít.
Prázdný a nešťastný je,
kdo nedokáže snít.

Někdy je třeba popustit uzdu,
uvolnit se,
nebýt na kolenou
a vždycky je lepší odpustit
a smířit se.
Ne však zapomenout.

Někdy je nutné zalít smutek pláčem,
pak sušit slzy úsměvem,
to proto, aby svět poznal,
co se životem dovedem.

Ostatní tvorba Dagmar Burianové publikovaná v Divokém víně:
DV 101/2019: Osudová
DV 100/2019: Touha po životě a další
DV 98/2018: Duševní rezerva a další
DV 97/2018: Pryč s povrchností a další
DV 96/2018: Maková
DV 90/2017: Nepravý, Mužská duše a další
DV 88/2017: Polibek, Dobré ráno hezký den
DV 87/2017: Zklamání, Skutečná láska
DV 84/2016: Trápení cimbalistovy obuvi a další
DV 78/2015: Proměněná a další
DV 75/2015: Nepravidla, Kulatý život
DV 74/2014: Osud
DV 73/2014: Uzdravení
DV 72/2014: Mocní nemocní a další
DV 71/2014: East egg story a další
DV 64/2013: Strání 12. 2. 2013
DV 60/2012: Ztracena v čase, Muži a rtěnky
DV 59/2012: Zvláštní, Srdce je pumpa
DV 58/2012: Pryč s povrchností a další
DV 55/2011: Pohané, Exkluzivně inclusive a další
DV 53/2011: Jedna z mnoha, Padlý anděl a další
DV 51/2011: Válečníkovy ruce, Brno a další
DV 48/2010: Podivná láska, Touha, Miluji
DV 47/2010: Jaké jsou, Novináři a další
DV 46/2010: Andělská pošta, Víra a další
DV 45/2010: Indie, Nesmělost a další
DV 43/2009: Krátkozraká kráska
DV 42/2009: Já, Křtiny, Pro pana politika a další
DV 12/2004: Jak to asi je, Omyly