na další stranu
Dagmar Burianová
OSUD
Diogenes měl v osudu
řídit svůj život ze sudu.
Julie, ta měla dáno zemřít,
než řekne s láskou ANO.
Myši mají povinný strach z koček
a tužku si má vždycky najít
nepopsaný bloček.
Můj život, mám pocit,
od tehdy až dosud,
můj život, mám pocit,
postrádá svůj osud.
Od soumraku do svítání
sním si o svém osudu,
ve dne potom bez ustání
žiji svůj život ze sudu.
Je můj osud husím brkem
sepsaný a schválen?
Tak honem smočit v kalamáři
a podepsat.
Já spokojím se s málem.
Tužka s bločkem na parapetu
vedle sebe leží
a čekají až Osud pískne.
Tak už pište! Čas nám běží.
U Diogena v sudu
slupla kočka bloček,
myš tancuje s tužkou
tanec divokých koček
a Julie neví nudou coby…
Všechno je jinak.
To je osud můj a dnešní doby.
|