Adam Táborský

O NIČEM

nevolal nepsal
medvěd
dvounožec lesa

dva metry sedmdesát
široká ramena
ba ne
ba boky

páteční jazzové trio
není úplné
strnulé struny piana

večer ticha
večer kremace
šarlatové kapesníky

DOTEKY STROMŮ

26. října 2014 v 11:11
Chodíš mezi stromy. Jako jsi zde chodil před třiceti lety.
Před třiceti lety jsi zkoumal terén, prohlížel říčky
a snažil ses spřátelit se smrky i jednotlivými borovicemi.
Byl jsi nadšený, jako když si k desátým narozeninám dostal
palcové rukavice. Postavil jsi chatu. Se sklepem, verandou.
Masivní gril. Vytyčil místo pro ohniště rozžehl kolaudační oheň.
Nevíš, jak dlouho tomu je, kdy jsi naposledy použil gril,
ale pokaždé rozžehneš oheň. Jako poprvé. Vždy jiný. Trpělivě
pozoruješ pukání jednotlivých polínek. Chodíš mezi stromy.
Hledáš ty spřátelené, jako by ses jich chtěl zeptat, proč ti před
chatou stojí ten hotel, klenot stavebnictví. Chceš si jim postěžovat.
Ni v územních plánech, ni v okolních polích, ni v lese stál hotel.
Hotel nestál. Snad by se ti chtělo říci, že by sis zde i chatu nepostavil,
ale neřekneš, protože víš, že těch třicet let zde bylo krásných.

POHÁDKY A ČAS

Představ si nedělní ráno
Představ si mlhavé svítání
Čekající cestu
Blížíš se k nádraží
V kapse svého žaketu žmouláš lístek
Na kterém se neuspořádaně rozvalují poznámky z poslední cesty
Představ si třicet dva schodů k peronu
Na peronu stojí stan
Představ si stan pro dvě osoby
Je prázdný
Chceš nahlédnout dovnitř
Ale výpravčí právě zahvízdal
Nasedl jsi do vlaku
Se stanem se vzdalujete

NEEEEEEEE

jestli někdy porozumím jazzu
pro mléčně jemné prsty Billyho Evanse
"všechno trvá až se strhá"

měla stehna jak lodní kotva
lokál nutila setrvat do ranních hodin

"není žádné písně
aby neměla amen"

METALISTA

kupé
stísněné nohy
stísněného prostoru
měl tak dobrý playlist
poslouchal jsi
i když jsi nechtěl

REZOLUCE

stojíš před nádražím
dopíjíš poslední pivo
dvě lesby se ptají na cestu domů
je půlnoc
taková
nechceš zůstat sám
rozhazuješ kusy nicoty ke žvýkačkám
chvíle obcházejících prázdných plechovek
přebral jsi nebezpečí a lhostejnosti
dvě děti téhož

DVA MUŽI

stalo se jim něco něco příšerného
stalo se jim něco hrozného
potkali se na letišti
při obléhání kavárny
on byl ten nešťastný
on byl ten smutný
je z toho najednou
porozumění nevídanééé

nyní vážně

ranní hodiny
sněhové závěje
on letí z New Yorku do Prahy
přes Řím
on z Melbourne do Osla
přes Řím
káva
1,10
on jedno Euro
on stobankovka
málo
moc

LETÍ LETÍ

"z konce do konce životní slza"
notoval každý večer ke klavírnímu sólu
„kdybych dělal vědu
poznámky by nebyly nutné“
vždy odcházeli ve dvou
Ona
"z konce do konce životní slza"
touhu v tobě chladilo její mlčení
Ona odešla sama
tak i já

TŘI TÝDNY PŘED KONCERTEM

dostaneš zápočet
dáš to do archivu
a pak právo na posudky
tři týdny před koncertem

se na tvá práva nikdo neptá

PŘÍBĚH MÍSTA

akt 1
protože byl statečného svalu
nepospíchal se závětí
pozoroval koní hlavu své milé
a prsty si pohrával s chlupatou hrudí

akt 2
to musí být to místo
křečovitost heroického souznění
televize a těla
zápas do posledního obrazu

akt3
pavouk visí kusadly ke koberci
již dvanáct dní se nehýbe
ni statečné srdce
před dvěma týdny vrátila klíče

DÍVČÍ KONKURENCE KONSTRUKCE

Ty tou relativitou nemůžeš žít.
Ty skrze tu relativitu vážně nemůžeš žít.
Relativita vážně nemůže žít vážně.
Z tý relativity už čtyři roky nevíš, co studovat.
Čtyři roky z tý relativity nemáš vážný vztah.
Ale ty relativní nohy!
Ta dvě pohlazení ze zadnice,
pro které by ses vrátil do padesátých let
a ukrýval politické nepřátele,
potenciálně jasné vězně.
Z té relativity rezavých vagónů,
párků v rohlíku s kečupem
a pohledu na trest smrti,
tě nohy vhazují do tady a teď.

KÁVA S PROSTOREM

jestli někdy porozumím jazzu
bude to pro mléčně jemné prsty Billyho Evanse
"všechno trvá až se strhá"

zástupce freelancerů
beats s džezem na uších
ten džez je lepší
než ten hrající v kavárně

měla stehna jak lodní kotva
Billy Evans by přestal hrát
já bych přestal poslouchat
freelancer si nevšímá

do zavíračky

"není žádné písně
aby neměla amen"

PÍSMENKOVÁ POLÉVKA

koupil jsem si knížku za dvě sta
ratata
uťatá hlava Krista
ratata
knihovna nemá pro ni místa
ratata
písmenková jízda
ratata

Ostatní tvorba Adama Táborského publikovaná v Divokém víně:
DV 73/2014: Znáš to že jo a další
DV 72/2014: Pohovka a další
DV 71/2014: Naivita, Dobrota a další
DV 69/2014: O čem by to mohlo být a další
DV 68/2013: I Kafka byl mlád a další
DV 67/2013: Vídeň, Smutek a další
DV 66/2013: Specifický bůh a další
DV 65/2013: Přechod, Začíná jaro a další
DV 63/2013: Načrtl sis někdy svůj poslední plán na list starého koránu a další
DV 62/2012: Prostě jinde a další
DV 61/2012: Haná, Zase změna a další
DV 60/2012: Symfonie, Případ uzavřen a další
DV 59/2012: Pisoár, Erekce a další
DV 58/2012: Defekační imperativ básnického střeva a další