literární časopis založený v roce 1964

Tereza Náhlovská

Myšlení a řeč

„Myšlení a řeč jde spolu ruku v ruce.“ Neustále tuhle větu někde slýchám, ale co je vlastně řeč a myšlení? Když bychom je měli popsat, musíme na to použít nejspíše psychologický popis dané věci, ale proč bychom to měli klasifikovat, když jsou to obecně dané věci, které zná opravdu každý? Je to známé, ale pro každého jiné. Pro koho je to co? Pro některé je řeč prostředek, bez kterého bychom nemohli své myšlení vyjádřit. Pro jiného jsou to věci, které jsou absolutně odlišné a někdy nepotřebné. Podle mého názoru je myšlení něco, co nás provází od narození po smrt, něco, co máme každý, a každý to jinak využíváme. Bez řeči by využití naší mysli bylo k ničemu, jenže je řeč a řeč. Řeč je způsob, kterým se člověk snaží komunikovat, ale její využití a použití je značně obtížné, i když jak které. Člověk jako bytost mluví, mluví a mluví často i bez příčiny, častěji bez porozumění. V dnešní době se svět tak neuvěřitelně promísil, že bez alespoň jednoho důležitého cizího jazyku se žádný člověk neobejde. To mluvím o té první řeči, ale co ta druhá, pro porozumění člověku ta důležitější řeč? Na mysli mám řeč těla, bez které by byla naše řeč jen prázdná slova bez nějakých emocí, pocitů a citů. Člověk by nemohl do svého slovního projevu dát své já, ten svůj kousek. Dát každé myšlence, která se stvoří v naší hlavě, ale správně se ukáže, až když opustí náš jazyk to, co právě tu myšlenku tvoří.
V jedné chvíli mluvím o důležitosti, jak jedno bez druhého není to ono, ale občas bychom jedno z nich potřebovali utlumit. Nevím, zdali je škoda, že to neumíme, ale rozhodně vím, že bez toho bychom byli nic.