na další stranu
Michael Lorenc
TAM
Tam, kde smrti
není vidět do tváře,
kde ohně neplanou,
tam, kde život ustoupil
hře na život,
kde voda není mokrá,
tam, kde je čas hodinový
hotel, v kterém
svokra krapet krade,
tam je svět dům bez vůně
a bez záře,
tam se vchází zadem.
Jenže právě tam
zkoušíš tvrdost nerostů,
tam klíčí tvé kosti,
skelet poezie,
tam se chvěje osika,
když vysychá Dyje,
tam vkládáš své touhy
do mostů.
VE TMĚ
Jdeš,
náměsíčný láskou,
jdeš svatou zemí
nevěřících Tomášů,
jsi nasvícený svícen,
zřetelný cíl,
jsi zpozorován, chycen
policií, degradován justicí,
i když se vykláníš
z okna jiného vesmíru,
hraješ pouze lokální
obojakou hru.
ZENIT
Zatímco slunce
stoupá výš a výš,
cítíš, že jsi odpovědný
za každého,
koho pozdravíš,
a zatímco okouzleně
hledíš na nebe,
tušíš, že jsi odpovědný
především
sám za sebe.
|
