Kristina Mezníková

LUDMILA

každému ze světů
ve kterých malá neuhýbáš
se klaním
odvahy dodáváš nám potměšilým
a vnášíš jas do potemnělých skříní
jak moli poletují
tě rozesmívá
i andělíci
to veselí
nás nebožáky sráží ke spasení

ŘÍJEN

Rozdělené tváře
v podbízivém šeru
drhne tisíc částí
pnou se stovky dějů

Proniknu svým zrakem
podvečerním svitem
poztrácené hrušky
najdu pod košíkem

Nenaléhám v době
zrání umírání
najít cestu k tobě
jen sním o hledání

VLKODLACI

nevyslovím nahlas
co se tady děje
když vlkodlaci
lezou do postele
kdo je jednou spatří
ten se s nimi sbratří

JEDNA Z NÁS

o polednách
když vichřice se ztiší
nepokleká ve městě zločinců a zrádců
anděl Páně zvěstoval Panně Marii
nepokleká a nepopírá
že v samotě se utopila
o polednách
si váže kolem krku smyčky
skáče z okna
žíly si podřezává
aby až se vítr zvedne
z hrobu vstala
a celičká se rozedrala
rozdala a prodala
ve městě nechutných a křivých
je sama
jedna z nás