na další stranu
Leopold F. Němec
PACIENT
v akváriu mého psychiatra
jak hadí ocásky v poviánu
mrví se červené nitěnky
studené světlo lampy modrou mašlí je zdobí
dokud skaláry je nesežerou
to není osud
to je té placaté ryby žravost
a říkám vám pane doktore
dokud ji neuhranu
z akvária mne nikdo nedostane
OTEVŘETE ÚSTA A ŘEKNĚTE Á
kapří rety
s fousky vedle nich
mezi nimi špička jazyku nahoru se kroutí
a vyplivuje zbytky thymolinu
když z huby jak slimák vylézá
zelený povlak z orgánu chuti
červené zuby seškrabují
TAK PŘECE
Svěží ráno, je sedm hodin.
Černý pták na drátě
svým bílým trusem stejně jako včera
potřísnil rameno Masaryka.
Vida.
Tak přece je demokracie.
SMÍM PROSIT
bahenní plyn a tlení
mokřad hustý jak našlehaný sníh
scénický tanec bludiček
začíná noční férii
fosforově bílé zuby
tanečnicím svítí nad vodou
pocestného do náruče lákají
a hejkal při tom víská a dupe
a v lóži prvního pořadí žáby nadšením kvákají
pařát z roztažených prstů čísi dlaně
z mokřadu ukazuje
kde ještě před chvílí bylo noční pódium
než s ránem všichni zmizeli
SLABOCH
zdrženlivost smířlivě odchází
jak provázek šedého obláčku
z dobře nakouřené dýmky
housenky neřesti
cpou již se pod celtovinu
cestou jak slimáci bryndají
v šustícím rákosu
nymfa rozteklá jak říční delta
z chaosu láká Erose
lačně a neomylně
ve stanu strká hlavu tam
kde cítit je sladký pach rozkoše
|
