literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

Soumrak

Soumrak uléhá na hladině,
hladí ji křídlem vlašťovčím,
pod stříškou z proutí, v tiché dílně,
znovu se učím psát a číst.

Znovu se učím napodobit
klínové písmo dávných těl,
abych směl času vyrvat hroby
a hrůzným obrům zrůdnost doby...

Abych byl dobrý učitel

Starý muž

Večerní přízrak, noční stín,
skloněný až k prahu bolesti,
pokřivený odraz v zrcadle,
nehybný jak scéna pro balet.

Po celý život nemilován,
pouhý objekt čísi lítosti,
v šedivém davu, bez domova,
pozdní oběť dávné chtivosti.

Cizorodý prvek v světě žen,
do světa představ pohřížen,
spřátelen jen se svou nemocí,
propadlý tmou bez hvězd do noci.

Pláňka

Každý z nás má svého
koně Převalského,
mnohdy se vzpíná
místo něho.

Člověk — strom poznání? Ne,
jenom pláňka.
Vždycky se otáčí
po přeháňkách.

Neviditelný orloj

Země deštěm napitá,
les jak vojsko před útokem...
Co vzniklo včera, zaniká,
zítřek couvá račím krokem.

Ještě běží černé svině
k zeleným pahorkům africkým?
Ještě stojí na forbíně
světa věčný Řím?

Hroužíme se do svých snů,
odsvěcujem jména těl,
vsakujem jak světlo tmu,
zchromlí v jejích pařátech.

(současná tvorba)