na další stranu
Bohuslav Reynek
Smrt Panny Marie
Stříbrná oblaka blesk svázal do zlata,
na stolech strnisk planou mraků kytice,
stoh k stohu řadí se, věrnosti odplata,
siony pokoje šeptají, záříce.
Marie odešla na hory neznámé,
za boží olivou a révou úsměvů.
Pod smrtí klenutím svou Matku potkáme,
do dveří vyhnanství domova návštěvu.
Září
Zahaleno v mračen hávu
na okraji vod a luk,
nad dílem svým sklání hlavu
slunce, malíř božích muk.
Na lesy a v ulic davy,
na bílé a modré vsi
vysílá stín popelavý,
ptáka apokalypsy.
Rozestírá záře bludné
v půle pastvin, půle stád,
kopec pod rukou mu rudne,
svít chrám a hrozí hrad.
Hledí, Noe jasnolící,
do lesů a do polí.
Krkavce a holubici
v obavách si vyvolí.
Kohouti
Kohouti si pyšně nosí
hřeben slunce na hlavách
(když se noří z noční rosy
jeho rodící se nach),
chodí kohouti po dvoře
bílí, zlatí, kropenatí,
černí; úsvitu a zoře
zákonníci jsou a kněží
zasvěcují den nový,
pěšin okrasa, bran, věží;
hrozní kohouti Petrovi,
strážcové na prahu stájí,
silnějšímu z dálky hrozí,
slabého si podávají;
smilstva obvyklého bozi,
zlí soudcové zlatoocí
smetištního tribunálu,
vysměvači zlatých nocí,
patronové jitřních žalů;
hrozní kohouti Petrovi,
ryční, sveřepí, nachoví,
polnice a poplach hříchu,
neomylní psi pokání,
echa předčasného smíchu
satanova, kokrhání
zoufalého v pekel pláni...
Bohuslava Reynka na zámečku v Petrkově fotografoval Pavel Jasanský
obr. 1 |
obr. 2 |
obr. 3 |
obr. 4 |
Galerie obsahuje celkem 4 obrázky.
* * *
|
