na další stranu
Jiří Žáček
Můj něžný zpěv mým něžným milenkám
Na věčnou slávu vašich klínů
mí andělé
zvedám teď hrdě číši blínu
jen vesele!
Za jednu malou kocovinu
hřích na těle
na sebe vezmu každou vinu
vy zardělé
A slzy vašich skvělých splínů
tak umělé
pak ze mě smyjí všecku špínu
mé postele
I pak až budu hnojit hlínu
sny z popele
s grimasou vzteklých Harlekýnů
zas nesměle
vykřičím slávu vašich klínů
mí andělé
a v duchu zvednu číši blínu
jen vesele!
Mezi řečí
Adélu jsem miloval
Téměř tři týdny
Ale co naplat
Život je krátký
Abeceda dlouhá
S otevřenou náručí
Kdekoho potkávám
jen sebe ne
tolikrát chodím po všech čertech
jen proto
vracívám se domů
za tmy
posedlý nadějí
při pohledu na svá svítící okna
nikdy jsem se však nezastihl
anebo čekám
mezi svými čtyřmi stěnami
doufaje že zaklepám a vejdu
snad alespoň zavolám
říkám si ohlížeje se po telefonu
přicházejí však jen přátelé
v telefonu švitoří cizí hlasy
je to k smutku
když neznám ani
své telefonní číslo
jistě bych si se sebou
smluvil schůzku
ale léta prchají
a osud mi nepřeje
kdekoho potkávám
jen sebe ne
je to příliš jednotvárné
až k zbláznění
ale kdyby jen to
vždyť ani nevím
jsem-li své lepší či horší já
jak jistě chápete
je to k pláči
že každého potkávám
jen sebe ne
ach ach
taková smůla
měl bych si toho
tolik co říci
Každou chvíli
Ach múzy v noční košili
panenky nevyspalé
ten rubáš co vám ušili
za ten nám dejte vale
|
