Kateřina Ondřejová

Básnířka, podle mne skvělá, ve slově úsporná. Jmenuje se Kateřina Ondřejová, narozená v Plzni, bytem však od té doby v Praze. Po gymnáziu studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk a literatura, absolvovala v roce 2003 diplomovou prací o vlivu folklóru na dílo Karla Šiktance. Teď je ve druhém roce postgraduálního studia na katedře české literatury a literární vědy UK a pilně spolupracuje s Českým rozhlasem ve vysílání pro děti. Dosud nepublikovala, a to je podle mého škoda.

Vybral Miloň Čepelka

* * *

A teď?
Když slovo upřímnost
Jen prázdně skřípe mezi zuby?

Chci říct něco co řízne
Do živého

Ale mluvím s mrtvým

Tomu staršímu

Trčíš na místě
Uřícen uvláčen
Soumar Touhy zkřečované
Sykaje ohmatáváš
Naběhlou bezbolestnost

Utlumen a krotký

Té starší

Dívenka usedavě rudne
A tobě kloktá v krku
shovívavý smích
Ale jen chvilku
Než se ti tepnami rozproudí černá krev smutku
Protože tobě ta velká horká vlna
Nezaplaví hlavu
Neodnese slova
Nerozláme hlas...

Mít uvnitř to hrknutí srdce
Tu jalovou slabost
Při pohledu na něj

Duši bys upsala...

Ale nikdo ji nechce

* * *

Nahé oči
A ruka v nehlídankách
Ucukni
Než ti vášeň podemele kolena

A už je pozdě
Už zvoní klekání
Už začínáš svou necudnou
Modlitbičku

* * *

Už máš co chceš a chceš tak strašně málo
Už jsi přepřáhl Třmeny už nedřou uzda neškrtí
Jó valach je klidné zvíře

A za jakou ohradou teď frká vraník touhy?

(současná tvorba)