na další stranu
Jaroslav Holoubek
Sezóna hlemýžďů
Labe v úplňku, luna si hoví s klasikem.
Za předměstské peníze
se svítí v oknech biskupství.
Hrdličky střemhlav nalétávají
do chráněných území jeslí a mateřských škol
a zpátky do hájů na Mostné hoře.
Ta chvíle zlaté trubky na mufloní stopě
trvá.
V mechu pláče dítě,
zatímco jeho rodiče kousek dál na pasece
mu vehementně přidělávají sourozence.
Vypůjčeným autem tajné společnosti SF
jsme vyjeli navštívit rodné domy básníků,
zastihli jsme však doma už jen
jejich opilé bratry s mercedesem u kostela —
měli plnou hlavu saské celní hranice
a nadouvající se sukně windsurfingu.
Náš výlet do Liťáku
končil zase dole u řeky.
Pod ochranou jízdní policie hlemýžďů,
beztak už připravených na cestu do Francie,
jsi napomínala moje ruce,
abych zúžil katastrální mapu Evropy.
Ňadra v dějepisu
Na přídi Čech se něžně houpou
dva Řípy — praotec a syn,
dráždivě běžíš bosá loukou,
naše dvě hlavy tiskneš k svým.
Například Zuzana
Já vím
jsem šílená
Aspoň chvilku mě miluj
jako doopravdy
Vzrušení za přílivu krve
je bolestnější
než mráz pod vodou
Cítím že silám vesmíru
se nepodaří
zmařit
to dokonale poskvrněné početí
Mlčím
Dýcháš
Usínáš nakročená
v tenisovém blues
Rukama drásám
nenasytné břehy
tmy
Z krásného teď
se probouzíme do zítra
do básně
jejíž ústa
budou vonět
po tvých pažích
Z druhé strany
Naše láska
se zaklínila mezi dva dny.
Závratné bezčasí.
Vlastně máme obrovskou spotřebu
času.
Kdo tvému muži vyzradil,
že ho se mnou podvádíš?
Pes, chudák, zbitý hrdina?
V čelistech ho svrbí
další ohleduplný anonym.
Siláci pletou biče z pavučin.
Nemá cenu se trápit
kvůli milování.
Z mé strany to byla
hlavně zvědavost.
|
