Tomáš Recht

Při pozorném přečtení evidentní pseudonym, a také ano, vlastním jménem je to Jakub Jelínek, ještě mladík, narozen roku 1987 v Praze. Studuje 3. ročník gymnázia Oty Pavla v Radotíně. Píše básně a písňové texty pro svou hudební skupinu Vepřové komety. Mně se na něm líbí, že je hravý a kousavý a sebeironický, což je myslím dost vzácný úkaz. Výběr je z jeho rukopisného svazečku Vesele do školy a jiné oxymoróny. Redaktor zachoval autorovu osobitou interpunkci.

Vybral Miloň Čepelka

Bez

nahoře bez, dole bez
a co něco mezi
vlevo, vpravo, všude bez
všude jsou tu bezy.

Babička paní Mlžná

Babička paní Mlžná
je babička Mlže
žije v mušli
a vrže

Oxymorón

Skinheadovi
vlajou vlasy.

Biblická

Ábel je Ďábel
Kain je fajn.

Rodina

Babička plete svetry
Maminka kouří Petry
Tatínek kouří Marlboro
Fuj, co to kouříš, Barboro?!

Uklízečka

Být ve škole uklízečkou
to je práce leda k zlosti
—
po studentech uklízeti
vytroušené vědomosti

U splavu

U splavu
spatřil jsem včera
nemravu

U splavu
uvedl dívku
do stavu

jiného
než tkalcovského
než šlechtického
u splavu...

Lež

Žel, že lže, že želel, že lže,
leže lže lež, že želé lže.
Že lže, že želel lež? Žel.
Že želel? Lež! Ležel.

Stav blaženosti

Leze, leze po podlaze
nedá pokoj, je mu blaze.

Probudit se do snu

Usazen básník na kameni
tíhu světa na temeni
z dáli je jako když umírá
byť ruka hlavu podpírá
hlavu ruka, noha ruku
v černém, těžkém animuku
v očích jas, byť křivá záda
v nose růže, v uších kanonáda
na jazyku z deště voda
co v srdci bodá, v hlavě hlodá
poušť a moře, déšť a duha
měsíc, vonící ranní mlha
na útesu anděl harfu ladí
lidé jsou mladí
a nevědí.

Holub

Zmlátil jsem poštovního holuba
nepřinesl mi žádné psaní
úplně jsem ho oškubal
teď si smývám peří z dlaní

takhle já mlátím holuby
ačkoli je chyba na mé straně
vždyť je to všechno naruby
tak mlátím je a trpím za ně.

Ač k Vánocům vraždíte rybu
holuba líto je možná vám.
Proč ne mě? Neumím uznat chybu,
což je chyba, kterou uznávám.

Než odejdu

Než odejdu,
chci ti ještě říct pár vět
nesnaž se změnit svět,
dokud nezměníš sebe sama.
Neznámý Láma.

Poslouchej řeku

Slyš, co žádá
ten, kdo strádá
Slyš, jak mládí
k hříchu svádí
Slyš, jak trpí
ten, kdo žije
Slyš, jak hučí řeka poezie.

(současná tvorba)