Markéta Štěrbová

Gone with the wind

V poduškách mraků ve výškách
podzim vysílá poslíčka
s kapkami deště v kapsičkách.

Skřítci osnují pastičky z pavučiny,
rosa je ráno prozradí,
vítr odnese poslední smítka mojí viny
a pak tě za mě pohladí.

* * *

Bázlivě zvoníš na ledovou hranu
v arktickém království.
Polární vítr ti otevírá bránu,
vstupuješ s poselstvím.

Přichází večer a s ním vánice,
vzrůstají zábrany,
padají petlice
a nepřijímá král.
Tak nekonečně bloudíš sám
vizím z teplých krajů zaprodán.

* * *

Ráno nemá na vybranou.
Bloumá v dunách na poušti.
Sny odešly s karavanou.
I Jitřenka mě opouští.
A ticho dlaní okovanou
sevřelo svět do kleští.

Gone with the rain

Jedna kapka, druhá kapka, čtyři kapky,
prší,
pejsek ťapká po parketách, plandají mu uši.

Jedno slovo, druhé slovo,
souvětí se skládá,
přesto nevím, jak dát vědět, že ho vídám ráda.

Slova plynou, voda teče,
pořád stejně prší,
pejsek spinká na obálkách,
dopis končí v koši.

* * *

Ty i já jsme neustále
ve dvou paralelních opuštěných sálech
a mluvíme jen s ozvěnou.

Jak nás mohu překlenout?

No comment

Jo, mám sbírku zubních kartáčků.
Tys to nevěděla, miláčku?
Jeden stejný jako tvůj už tu dávno mám.
A sorry, vlastně vůbec nejsem sám.

* * *

Myslela jsem, že mě můžeš vést.
A tys mě jenom svedl.

(současná tvorba)