na další stranu
Jaroslav Holoubek
Odpoledne na konci týdne
Dostal jsem stipendium do světa nespavosti
a pravda stále nevychází na povrch
Ten těžký prsten za neúrody slov
Češi hrají tak podivné divadlo
že kulisami svítá lež lesknou se slzy
Copak se asi stane brzy
když přemýšlíš o své vině
a zjistíš
že i nejlepší přátelé jsou trochu svině
Noc prochází se Prahou ve dne
slunce ržá závistí bledne
v Loretě básník rozhoupává zvon
a píše vzkazy na duté dřevo loutek
já jsem on
kavárenský povaleč a floutek
já jsem on
Po hladině Vltavy tančí Ježíš
bitevní lodě bombardují hnízda bankovek
Až po pás brodíme se životem na cizí účet
Do klína
ústa šepot vnášejí
srdce si v žáru připálilo křídla slov
Jez řeka Hradčany a mosty
turisté hltají skvosty
průměrnosti
císařského puntičkáře
Z hospod se line tlačenková záře
město připomíná labuť proměněnou v husu
odjíždíme v nejrychlejší káře
usínáš mi na rameni v drkotavém autobusu
naše děti se vymykají všemu podobenství
svlečeni pod saténem tmy
prohlížejí si obraz tvého ženství
usmání
co se ti nad čelem vznáší
Město se směje ze spaní
koutkem úst lunu zháší
Hladím tě po ňadrech po bříšku
a ještě níž
kde končí zemská přitažlivost
začíná zemská tíž
uprostřed pekla na dosah nebes
říkáš mi že jsem český gramatický hřebec
tak proč se při tom řehtám jako trojský kůň?
Praha, květen 2008
|
