literární časopis založený v roce 1964

Lukáš Vlček

Strom 808

stříbrně černý živočišný strom
neslyšně skrz naskrz prorůstá sněním
hovoří o hájemstvích pravěkých sluncí
a o nepřetržitém niterném temnodění

nehybný vítr v hrudi duní
jak tisíc žiraf jak milión koní
jak miliardy žhnoucích letních hvězd
a do kolejnic mimozemských citů zvoní

v zádveří se pomalu a tiše točí
vnadná spirála nadpozemského rozvzpomnění
a pohled do jejích černých planoucích očí
bere dech a čeří vzácné vnitřní zření

ta spirála je ustrnulá v prostoru i čase
je to okamžik ze kterého dýchá neskutečno
je to mohutný kmen dubu porostlý břečťanem
je to rostlinné tornádo je to ztělesněné věčno

Záhada Efefe

něco jsem spatřil ve tmě
něco mě neodolatelně volá
nebe je plné jásajících ptáků
a hladina moře je hebce ocelová

záhadný měsíc stojí na hrotech
vytepaný ze stříbra či z chrómu
a voní to jak pravěká cesta do neznáma
voní to jak pravěká cesta domů

na potemněle lesklé vodní dálce
pluje krásná zaoceánská loď
očima mluví přímo k lucerničce srdce:
do rajských zahrad mne prosím doprovoď

její táhlý podmanivý hlas
má v sobě duši nejvyšších hor světa
zní jako bájný tajemný tibetský zvon
uhnětený ze slastného kosmického těsta

Bez dechu

až vstoupím
do vyprahlé pouště
kam nikdy nedolehnou
vlahé deště

a kde chřestí štíři
a sviští pouštní netopýři
napiji se plnými doušky
z pohárů přeplněných dávným černým sluncem

už totiž vím co znamená
zůstat naprosto bez dechu
ležet tváří k zemi
v ústech mít prach a hlínu

cítit stesk všech cest
cítit na rameni doteky stínů
zrozených
z dusivého kouře neodbytných splínů

Hvězda 777

na rozhraní ticha a tmy
lze pocit marnosti přetavit
v lék
proti úzkosti

mlhavý přelud
lze přeměnit ve skutečnost
a beztvarou hmotu
ve velehoru zvanou nesmrtelnost

snad pravdomluvná dálka
se ve mně napřímí
a promluví
jak rozeznělá dvanáctistrunná kytara

zdřevěnělé city zkovoví
a na dně sklenice temně rudého vína
zazvoní bájná hvězda
která rozednívá