na další stranu
Jaroslav Holoubek
MARTINSKÁ NEDĚLE V MALÉ ÚPĚ
Zmrzla voda v kloubci,
kosa pod střechou,
u zdi stojí báseň.
Děti jsou ve světě, my v Krkonoších
a naše duše s ušima,
u okna slovosvod
a v trubkách myšlenky.
Prostřeno pro osm -
vnitřnosti hor a těsto historie.
V přivřených dveřích stín ruky,
mužská slza na víku šperkovnice.
Zase jste vyzráli nad námi,
kokrhá spánek na zábradlí noci,
z touhy a strachu šramot ve skříni.
Mlha se valí od božích muk,
tvůj šátek se vzpíná ke hvězdám.
Ať dělám, co dělám
úzkost se staví na zadní
a bodá krajinu do žeber.
Den a noc, noc a den,
holé stromy listují v teorii zmaru,
uprostřed pohádky o blížícím se konci světa.
Roztržitý Bůh se na náhorní plošině
dohaduje s Marco Polem a svatým Martinem
o bezprostřední blízkosti neviditelných měst.
Ovce jako kameny
a kočky na troskách vojenského letadla za hřbitovní zdí.
Krajem zní německá píseň v řeči mrtvých.
Ozvěna vrací srdce zvonu
do sevřených dlaní horalů
a Krakonošův dech
rozfoukal slova modlitby do všech webových stran.
|
