|
na další stranu
Jiří Žáček (texty)
František Dostál (fotografie)
Okamžiky
„Okamžiky budou součástí mé knížky fejetonů s pracovním názvem „Jak jsem potkal mořskou pannu“,
která by měla vyjít napřesrok na jaře v nakladatelství Šulc a Švarc.“ J. Ž.
Život kolejí není žádná legrace, obvykle vedou odněkud někam a jezdí po nich vlaky nebo tramvaje; velice často vedou koleje ke šťastným zítřkům, ale zpravidla se ukáže, že šťastné zítřky leží úplně jinde, než se myslelo; a pak se ty staré nepotřebné koleje zruší a ke šťastným zítřkům se natáhnou koleje nové. A ty staré koleje najednou vedou odnikud nikam, a to je vůbec nejhorší osud, jaký může potkat koleje.
Jedni plují přes moře s veškerým komfortem na obřích parnících, druzí s velkou slávou na luxusních jachtách, tu a tam se některý šílenec vypraví do rozbouřených vln v kocábce vybavené pouze vesly, ale pravý dandy, pánové, pravý dandy si s klidem Angličana zapálí dýmku a vypluje vstříc nekonečnu jen tak, s úsměvem a s vědomím, že právě předem prohrané zápasy jsou jediným opravdovým dobrodružstvím pro opravdové muže.
Líbání je ženské umění plné rafinovaných nuancí a triků, o nichž my muži víme proklatě málo; pro nás, mužské primitivy, je polibek ženy fanfárou volající bojovníka na zteč do pekla vášní, neboť my muži jsme, i když se to třeba nezdá, stvořeni k boji, před polem válečným však přece jen dáváme přednost poli erotickému, kde není padlých, nanejvýš ranění se zlomeným srdcem… Zato taková pusa od našeho děťátka, to je pro každého tátu záležitost nebeská, při níž slyšíme zpěv kůrů andělských.
Muži vášnivě rádi závodí, však jim odmalička kdekdo říká: Pamatuj si, hochu, svět patří vítězům. A tak v tom dostihu života chlap ze všech sil uhání od startu k cíli, aby urval medaili nebo aspoň slušné umístění, z vůle osudu se však stává, že závodní trať zkříží vláčnou leopardí chůzí žena, a muži bleskne hlavou: Co když život není žádný dostih, nýbrž procházka růžovým sadem po boku milované ženy? A muž se k ženě připojí a nabídne jí rámě… V tu chvíli se může stát cokoli, a nejspíš to, že osudová žena zvedne obočí: Vážený, to bude omyl, já tady čekám na vítěze.
Opravdovým chlapům bylo nejlépe v pravěku, byli otužilí, nemytí a svobodní, k obědu si ulovili mamuta a když se jim zachtělo lásky a pomilování, popadli za kštici nejbližší lidoopku a odvlekli ji do jeskyně, ale to se rozumí, ženám se takové namlouvání nezamlouvalo, toužily být dobývány něžnými trubadúry, snily o úchvatných róbách, voňavkách a špercích, blouznily o komfortních bytech a elegantních bourácích... Tak a nejinak vypukl pokrok a vznikla civilizace, která dělá z mužů otroky a z žen bohyně.
Ve fraku a v lakýrkách, na vyleštěných parketách, za doprovodu tanečního orchestru umí tančit s prominutím každý ňouma, který si myslí, že mu patří svět; ale to se setsakaramentsky mýlí, svět patří dobrodruhům, kteří uprostřed divočiny křepčí v zablácených kanadách za bubnování vlastních srdcí, ano, svět díkybohu pořád ještě patří těm, kterým v žilách koluje horká krev a ne vychlazená kokakola...
Ideální muž nesmí být příliš inteligentní, stačí, když je chytrý jako pes, ale musí být také věrný jako pes, a pak ho můžete nakrmit, podrbat za ušima a vyvenčit, a on vás miluje věrně a oddaně, ale ideálních mužů je po čertech málo, a tak se mnohá žena musí spokojit se čtyřnohým voříškem, který pochopitelně muže ve všem všudy nenahradí, ale je s ním legrace, neodmlouvá ani nekleje a chudák ženská aspoň není sama jako ten kůl v plotě.
Nenapravitelní světoběžníci vyrážejí v létě ke všem mořím světa, aby holdovali romantice dálek, nelitují energie, peněz ani času na výpravy za hranice všedních dnů a nocí, aby se měli čím pochlubit svým přátelům a známým, ale opravdoví vlastenci zůstávají doma v Čechách, kde za velebných zvuků starobylého chorálu Glogloglo, glogloglo, gloria českými hrdly protéká české moře, moře piva.
Tolik tisíciletí žil člověk společně s domácími zvířaty, že si ze zvyku oživuje a polidšťuje i stroje: automobil není mrtvý kus železa, nýbrž milovaný Ferdík nebo Ludvíček, jemuž se omlouváme za každý šrám, neboť ze zkušenosti víme, že při slušném zacházení nedělá žádné naschvály. Čas ovšem letí a nešetří ani automobily, vysloužilý vůz by měl být už dávno ve šrotu, ale cožpak to jde, odložit věrného kamaráda na vrakovišti jako mrtvý kus železa,l když s námi prožil nejlepší léta našeho života?
Za jásotu davů přicházejí velikáni změnit svět v ráj na zemi, a čím hlasitěji hlaholí, tím větší jim stavíme pomníky na náměstích, ale proměnit svět v ráj nedokáže ani bůh, natož člověk, všeobecné nadšení se rychle změní ve všeobecné zklamání, a pak je nutno všechny pomníky strhnout, neboť za jásotu davů přicházejí noví velikáni, kteří slibují změnit svět v ráj na zemi, a těm je nutno na každém náměstí stavět pomníky v nadživotní velikosti…
Život je boj, říkávají muži, kteří touží být obdivováni ženami za mužnost a hrdinství, boj na život a na smrt, a říkají to tak dlouho, až tomu ženy uvěří a řeknou si, když boj, tak boj, jen ať si hrdinové užijí, místo políbení dostanou ránu do čenichu a místo vášnivého objetí pumelici na solar plexus, tak je to také spravedlivé, neboť život hrdinů rozhodně nemůže být žádná idyla, nýbrž boj, boj na život a na smrt…
Malí kloučci se domnívají, že dívky jsou na světě proto, aby je mohli tahat za copánky, ale i to předpubertální škádlení je součástí erotických manévrů, jejichž pravým účelem je reprodukce druhu homo sapiens sapiens; koho by však zajímala nudná vědecká pravda, když z parků omamně zavoní jarní vítr a užaslý mužský zrak jasně vidí, jak podivuhodně se liší ztepilé dívčí postqavy od neforemných mužských těl.
|
