na další stranu
Michaela KloudováV noci
Usínám s můrou
Je zmámená letem
Procitám bílá K úplně cizí dívce
Tak jako rybky
Tak jako hbité střelky
Ochránci světla
Tam a zpět
Ač tichým klepáním Září
Slunce objímá les
Chomáče lesní trávy
Koupou se v záplavách slunce Dnes ráno
Jsem strašně zúžená Dnes ráno mi ublížil čas
Jsem k sobě sblížená
Smrtí rozklížená Průnik
Uprostřed toužení je uzounká dírka ***...Přichází tma, má roztažená křídla a poslední paprsky světla jí prosvítají skulinami mezi pery. Dýchá hluboce, hlavu vztyčenou zobanem k vertikále. Je štíhlá a našlapuje měkce. Ozvěna vzdechu dne provoněla les. Ptáci se choulí k sobě a jantarová očka si navždy zapamatovala to důstojenství. Je po dešti, mezi vrstvami kůry se peleší vlhký dech rána. V mechu se protáhl slib dnění, jeho štíhlé prsty se slastně boří do kořínků kapradin. Tetelí se touhou. Už brzy se rozkročí v celé své kráse. Ptáci poprvé vyslovili slovo slunce, nevýslovně se těší. Potok hýčká břehy, konejší kameny ve svém dně. Blíží se k chrámu. Zelenomodrý odlesk ještěřích těl obtančil každý jeho pór. Dívám se mu do srdce a cítím, jak stojí tvá bosá chodidla na chladných deskách, které už tisíce let nepromluvily. Je to svatá chvíle, jsi sám, zaplněn prostorem a tíže tvých minulých prožitků je nesmírná. Skláníš se k zemi až políbíš temenem vlastní nárt. Vlasy se rozprchnou do dálky. Povědět všem, že skončila vážná chvíle tvého života... (současná tvorba) |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.