na další stranu
Jiří Žáček
RÁD BYCH SE DOŽIL
Rád bych se dožil vlastní smrti,
radši na předměstí než v nóbl čtvrti,
tam, kde jsou lidé k sobě laskaví
a v hospodách se pije na zdraví.
Tam, kde má člověk dobré kamarády,
kteří se k tobě neotočí zády,
kde svět je hezký jako z obrázku
a ženy ještě pláčou pro lásku.
Tam, kde se nelže a kde slovo platí
a nespasí tě ani všichni svatí,
když bůh ti za lež duši rozčtvrtí,
tam, kde se zpívá z radosti i žalu,
a já bych k tomu pískal na píšťalu - - -
Nerad bych umřel dávno před smrtí.
KAŽDÝ MÁ SVOJE OBSESE
Každý má svoje obsese,
všecko nás těžce raní.
Nikdo se s nikým nesnese,
všichni jsme rozhádaní.
Všichni jsme plni bezpráví,
je prapodivná doba.
Duše nám brzy otráví
nenávist, lež a zloba.
Kdekdo si myslí všelicos,
vládne nám paranoia.
Všechny nás ve svých Caprichos
zpodobnil malíř Goya.
ŽIVOTE, ZPOMAL
Živote, zpomal, zvolni krok,
ať všecko počká napřesrok!
Krátí se chvíle k sladkým hrám,
čas je to nejdražší, co mám.
Živote, zpomal, zvolni let,
ještě mě tady nech pár let!
Žádný let, ale volný pád,
neber mi všecko, co mám rád!
Víckrát tě prosit nebudu,
nemám chuť spílat osudu.
Zmůžu se leda na stesky,
jsem herec směšné grotesky.
Ach múzy mého života,
čeká nás stesk a samota.
Živote, zpomal - kam ten spěch?
Ještě mě tady pár dní nech!
|
