|
na další stranu
Ivan Fontana
I. BÁSNĚ
NA SEVERNÍM POBŘEŽÍ
Vichřice pustoší severní území, stromy vyvrací
i se zemí. Moře vyvrhlo křehké rybářské lodě,
lastury a plovoucí hvězdy na pobřeží.
Severní obloha, včetně jasné hvězdy Polaris
jen smutně přihlíží. Malý vůz je ve škarpě
převrácený, kola se mu ještě točí.
ŠTĚSTÍ
Jsem průhledná kapka vody,
narodila jsem se v dešti,
no, není to štěstí?
Jsem metr vody, zbytek po povodni,
co napáchala velké škody.
Lidé pláčí. Jaké to neštěstí.
NEDOKONČENÁ DÍLA
Dílo boží a dílo okamžiku. Protínají se
na chrámovém hřebeni, v jeho dřevěném
krovu. V barevné mozaice gotických oken,
v tepané barokní mříži, na kříži.
Hra světel ve skleněném hranolu, dveře jsou
dokořán otevřeny.
Z boční chrámové lodi přestoupíš
do vesmírného korábu. Vše má svůj řád.
Nespoléhej na náhodu.
LISTY
Listy Lucilovi a Lucii, kdo je doručí?
DHL, Universal Parcel Post, tichá Česká
pošta, potrubní pošta nebo vlaková pošta?
Co list to mistrovské křídlo, to play list.
UPROSTŘED NEHVIZD
Na nádraží uprostřed Nehvizd, vítr vykládá
vlaky. Krabice se zbožím, lítají po peroně,
jednou ve Veroně, podruhé v Řezně či v Římě.
Starý pohádkář, nového střihu, má
chraplavý hlas, šedé vlasy a růžové brýle.
Poslouchá hlas svědomí.
Poslouchá, co srdce vypráví. Dnes jen
naslouchá jak vítr skučí a meluzína
má hodinové sólo.
Nákladní vlaky odvážejí kupy uhlí
se závějemi sněhu.
Osobní vlaky jsou tu taky. Jako průvodčí
kontroluje lístky sněhulák.
NA CESTÁCH
Na cestách svoji duši vláčíš. Někdy jdeš
od města k městu, někdy se jen sotva klátíš.
Někdy jdeš ke známému cíli, jednou s GPS,
podruhé se s holí trmácíš.
Jsou i cesty, které nikam nevedou. Však je
dobře znáš, ale pozor, není vyloučeno
ani žádné překvapení.
Jen patník u cesty se rozpomene na všechny,
co tudy prošli, i na ty kteří pod tíhou nákladu
na dno klesli, a daleko nedošli.
Některé cesty vedou s kopce, jiné k Bohu.
Jsou i tací, co sejdou z cesty.
A přitom nejde jenom o hříšníky.
Je tu ještě dědičný hřích.
Některé cesty mají cíl a některé plní poslání,
některé jsou jen zkratkou do nebe,
myší dirou. Ledovkou na jarní cestě,
co dříve či později roztaje.
NEONOVÉ OČI VELKOMĚSTA
Neonové oči velkoměsta pozorují ten šrumec
na ulicích, na prospektech i na šosé.
Ten tanec na parketu. Jak se točí soukolí...
Nejen v Paříži, v San Francisku, v Londýně,
ve Vídni, v Madridu a v Tokiu,
ale také v Praze a v San José.
Žhavé letní dny, září jako vejce na modrém
plameni. Jedno velké noční popeliště,
jedna velká divadelní scéna,
takový mumraj, takový blázinec.
Kam ty lidi jen jdou, kam spěchají,
proboha, kam se řítí?
V ulici Jabloňová můžeš si koupit vstupenku
do ráje a popojet pár stanic MHD.
Morálka končí před dvanáctou noční (hodinou)
a ráno o šesté se opět nesměle probouzí.
Neonové oči velkoměsta, ráno už sotva
mžourají, oči jsou omráčeny v solné sloupy.
ZIMA JE TADY
Posbírej všechny svršky a hoď je rychle
na sebe, ať nezmrzneš. Zima je tady! Zalézá
za nehty. Sníh ukrývá krajinu. Jen mobily
a ryby se chytají do sociálních sítí.
Děcka s kopců a kopečků drandí na saních.
Slova jsou podmořské mohyly, křídla
praptáků a pterosaurů. Je krajina vůbec ještě
někde panenská? Existuje ještě? Najdi ji,
prosím. Červy a brouci sežraly všecky lesy.
Mezi nebem a zemí zamrzl dialog,
mnoho slov zůstalo v temných mracích,
možná právě ty je pospojuješ než začne
sněžit, mžít či pršet.
JEDNA BÁSEŇ
Báseň je reflektor hledající pravdu vzdálených
vesmírů. Virgule tančící nad vydatným
zemním zdrojem, nad léčivým pramenem.
Báseň je hyena, kojot, mršina a zdechlina.
Báseň je bludný kruh kolem pravdy,
ruské kolo kolem tvého pasu.
Svěrací kazajka a marnivá (akademická)
otázka. Báseň je dálniční křižovatka,
bez ukazatelů směru. Labyrint hořících keřů.
Kruhový objezd s laserovou výsečí.
Báseň je hedvábný turban kolem hlavy,
hedvábný kapesníček s bystou Marie panny.
Báseň je akvárium plné červených rybiček.
Létající tenisový míček.
Voliéra se zpěvným ptactvem, mávající křídly.
Báseň je žirafa čtoucí romány, žíznivá karafa.
Báseň je vlak čmoudící.
Báseň je zpráva pro zapálené a hořící.
Báseň je veršované čtyřspřěží se čtyřmi
černými koňmi, a ty jsi jeho vozka s opratí
přes půl oblohy.
Boží zastavení s čerpací stanicí. Báseň je
mramor s ukrytou sochou. Báseň je orosená
šestka a převrácená devítka.
II. ČTYŘLÍSTEK AFORISMŮ NA HOŘÍCÍM KEŘI
- Na světě nejme sami, chceme zanechat aspoň dojem, stopu, otisk ducha, vyrazit vlastní minci.
- Gedeon a Godot, jaký je mezi nimi rozdíl? Dělí je tři tisíciletí a pár písmen. První byl soudce, druhý absurdní postavou v dramatu Samuela Becketta.
- Velká myšlenka se vejde do knížky, do kufříku, do náprstku, ale nejvíc se cítí doma v paměti.
- Bratrství neznamená společnou cestu, společné stolování, ani společné hladovění, ale společnou obranu.
- Podíl na spravedlnosti světa je tím nejvyšším, čeho můžeme dosáhnout.
- Šířit bludy a lži je povoleno, dokonce šířit zlo je povoleno. Tak takovou svobodu musíme odmítnout.
- Silné vášně jako je láska či sběratelství, přicházejí vždy tak trochu nečekaně. Vtrhnou do života a dokonalé jej zpřehází tak, že ho nepoznáš. Nevíme, co je silnější, jedno nebo druhé, obě jsou vytrvalé. Mnohdy dokonce splývají, a to je na pováženou, neboť ruší klid a ruší rovnováhu, hodinám znásilňují ručičky. Než se otočíte, je život fuč.
- Dějiny jsou zábavnější než skutečnost, která se často příliž vleče a přináší utrpení, od něhož býváme ušetřeni.
- Dobrá adresa platí dnes více než dobrá pověst. Trumfy drží ten, co má obě.
- Gothajský salám už dávno svým věhlasem překonal kdysi tak významný Gothajský almanach.
- Válka je o hlavu větší než hádka, kterou v hierarchii zla vše začíná.
- Socha, téměř jako živá, na jejíž hlavu byla vypsána odměna. Co spáchala? Ale jen přihlížela kulturní evoluci.
- Děti jsou zázračné tak do čtyř až šesti let, potom začnou novou kariéru, nový život, s nímž se rodiče nikdy neztotožní.
- Starý věšák se zapomenutým cylindrem, připomínající dobu začátků průmyslové revoluce.
- Loajální mosty spojují oba břehy, nezávisle na lokálních poměrech.
- Počet sněhuláků se rok od roku mění, záleží na tom, kolik se urodí mrkve.
- Inflaci cen za literaturu se povedlo zastavit, za cenu umlčení kritiky.
- Každý španělský ptáček si před smrtí rád zatančí pasodoble nebo roztočí ruskou ruletu.
DVĚ LAKONICKÉ POZNÁMKY
I.
- Mrkváče skrývající zapálená lýtka. - Křesadlo se čtyřtaktním motorem. - Tažní ptáci nemají jediné brko nazbyt. - Skořápka: zkamenělá slupka mandarinky. - Dámské lodičky plují obráceně, stěžní kramfleku dolů. - Egyptská hliněná tabulka s tabulou rasa. - Smích, to není špatná ventilace. - Socha s poprsím je bysta s podprsenkou. - Vesnický amplion chodí s baterkou. - Vlaštovky se rodí z šátků mávajících na nádražích.
II.
Blahého času, či spíše za krále Klacka - Umělá inteligence odkojená láhví PVC. - Revma vzalo dech paní migréně. - Spravedlnost má také svou propast: korupci. - Pupek světa okupovaný velkou sedmičkou. - Louis Blériot jako první patriot nebe. - Skautská vlajka leze po stožáru jako veverka. - Achátová miska vhodná pro všechny třecí plochy. - Rýže basmati s Gándhího vavřínovými listy.
|
