na další stranu
Ivan Fontana
I. MOZAIKA DNÍ
KAPKA ŠTĚSTÍ
Kde hledat kapičku štěstí.
Ve větru, v dešti?
V alkoholu, v trávě, v moři?
V hromádce klestí?
či v řece zapomnění.
Kapka štěstí září jako květ
královského lotosu.
Ranní rosa nebývá sama.
Kdo štěstí hledá ve dvou
snadno se ho dočká.
CO NEVÍM
Byla by to ta nejdelší báseň,
kterou byste nedočetli do konce,
i kdyby byla dobrá.
Proto začnu od konce.
NEFER NEFER
V plameni nad hladinou červené řeky
jsem zahlédl její oči.
Žhnuly jako dvě záhnědy, měnící se v citrín.
Nebo to byl obraz boží?
Z očí jí kanuly slzy a hasily večerní požár
v údolí horního Nilu.
JEDNODUCHÝ POČET
Každý ví, že tady není navěky,
osud jednou sečte roky
počítadlem pravěkým.
LAVINA
Prachový sníh přilétá z hor,
je to peřina z dalekého vesmíru,
náchylná k odkopání.
ZRANĚNÁ LÁSKA
Naše láska byla živá,
tys jí však měsícem srpnem zahubila.
Rána navěky krvácí,
v paměti se neztrácí.
Komu se vyplácí, Qui bono?
Oheň plá, oči se upláčí.
DŮM U MINUTY
Dům u Minuty se opírá témeř o orloj.
Každou hodinu ho hlídají apoštolové.
Sgrafita na fasádě voní
lékárnou Matěje Bartla,
a stropy jsou nasáklé tabákem.
Za kaňky na podlaze
je odpovědný písař Franz Kafka.
BALADA Z VESMÍRU
Miluji vzestupné proudy, jsou jako nadýchané dómy,
právě v nich ptáci své milostné tance krouží.
Vím, jak je příjemná podpora větru v zádech,
vím, že některé hvězdy na nebeské báni
jen odpočívají a sotva blikají,
jiné jsou neviditelné a mnohé mrazí.
Vím, že život letí v mlžných konstelacích,
že obloha doutná jako talíř, který dosud nepřistál.
Vím, jaká je noc tmavých augitů a měsíčních adulárů.
Vím, že v antracitové noci žhnou miliónová města
jako oharky prastarých kruhů ohnišť.
Každá skleněnka, do níž jsme cvrnkli,
se stává Jasněnkou.
NA SV. DYNDY
Na sv. Dyndy,
najdete sponzora rychle a hladce.
Verše vám pozlatí,
sbírku růžovou stuhou sváže.
Na sv. Dyndy,
najdete mecenáše,
hladce a obrace
pro přistěhovalce.
II. MILOSTNÉ NÁPĚVY A PTAČÍ TRYLKY
POLÍBÍM KVÍTEČEK
Políbím kvíteček modřence,
jsi daleko, daleko v Mariánkách,
a já popleta zapomněl mobil.
Krev kypí jako peřeje Ohře,
když splétá z prutů jívy pomlázku.
Barevné pentle břehů
mávají těm, co sjíždí vodu.
BÁSNĚ V DOPISE
Básně jsou obsahy metafor
a tvá sbírka je karavela
naplněná amfórami.
Básně jsou barevné květiny
a jejich vůně kompasem,
k navratům tvým.
Básně jsou zrcadlem noci
Hvězdy nás přikrývají plédem.
Počítáme-li naše oči
jsme také souhvězdím.
CESTY
Každá cesta se k tobě sbíhá,
jako dráty ruského kola.
Odjíždím, abych se znovu vrátil,
vždyť i ty nás dělíš
v okamžiku usínání.
RANNÍ POPĚVEK
Ranní píseň vylétla z hnízda,
jen pár trilků mělo křídla.
Po obloze krouží volavka kaligrafie
neznámého písma.
Nad irskou kávou
Vévoda skládá popěvky.
Smaragdový rondel
whiskou zapíjí.
Po obloze krouží černý ibis kaligrafie,
text písma se zázrakem rozvíjí.
Ranní píseň vzlétla z hnízda,
jen pár trilků mělo křídla.
MOZAIKA PODZIMU
V říjnu česané ovoce,
srovnané úhledně v bedýnkách
podle velikosti: obrázek podzimu.
Žena nese svou kůži na trh,
v proutěné nůši, těžce oddychuje.
Nabízí víc: nabízí vůně růží.
RAMPA NA KAMPĚ
Jdeš ulicí vrávoravě,
od lampy k lampě hravě.
Jako raketa na rampě,
zapaluješ motor na Kampě.
JIČÍNSKÁ MINIATURA
Co ti to přelétlo přes hlavu, ty hastroši.
Kačeny, čápi nebo husy?
Vodní ptáci trousí zlatá slova,
na hladině rybníka Valchy,
dělají kruhy.
Husy kejhají a odlétají
ke kapličce, k Zebínu,
a kačeny z hladiny zčeřené vody
smetanu sbírají.
VÁNOČNÍ RUBÍNY
Na misce vah v dřevěné kolíbce
leží pár lískových oříšků,
s jablky Rubínů, s větvičkou zelených listů.
Jsou v hnízdečku poskládány,
metafora voní, co skrývá chvojí?
Na stolečku vysoká svíce plá,
tvář bohorodičky Marie
svatě září. Josef dle tradice
bere nůž a jablko krájí.
Pěticípá hvězda vzplála
jako vystřižená ze snáře.
|
