na další stranu
Daniel Voňka
***
U rybníku Vražda,
svlékne se
dívka každá.
U rybníku Vražda,
totiž Nudi je.
Starý chlípník,
dívky z křoví
pozoruje.
Dítko větvičkou,
kosočtverce
do písku maluje.
Máma křičí,
táta vše ignoruje.
Všichni po svém,
užívají
pauzu zaslouženou.
Inu, léto.
Budiž dobou,
lidmi pochválenou.
Konec
letních chvalozpěvů.
Konec
slunných superlativ.
Užívejme podzimu,
to malíř
nejštědřejší.
Ty pestré
palety barev,
každý
zcela jistě stih.
A i když není
vždy nejvlídnější,
po něm přijde zima
a brzy i sníh
Boty pěkně jdou,
jedna za druhou,
vlhkou
podzimní travou,
listím pokrytou.
Občas musí
pozor dát,
kam jít,
kde stát.
By škody
nezpůsobily víc,
když houby,
z té pokrývky luční,
začnou vykukovat.
Ať třeba dorazí
až na Měsíc.
Těším se na zimu,
na zasněžené kopce.
Na mráz,
štípající do tváří.
Na Vánoce,
na dětské tváře,
z nichž veselá očka
u stromečku září.
Těším se na dřevo,
praskající v krbu.
Těším se až můj talíř obsadí,
uzené maso a čočka.
A že zas
o rok starší budu?
Nevadí.
|
