literární časopis založený v roce 1964

Daniel Strož

I BÁSNÍK PO SMRTI

I básník po smrti tuhne jak
soused odnaproti.
Žádný velký rozdíl.
Až na ten papír zpola popsaný,
co vypadl mu z ruky.
Obroučky brýlí vychládají
a těch pár veršů posledních
mísí se s prachem v pokoji.

ČERNOBYL NEBO FUKUŠIMA?

Černobyl nebo Fukušima?
Kdopak by ještě rozdíl hledal!
Tam, kam si kdysi motýl sedal
mrtvo je. Kdo si toho všímá?

MILUJI ŽIVOT

Miluji život a musím říci,
že stárnutí zvládám jenom stěží.
Bojím se; roky závratně běží.
Udržím pozítří ještě lžíci?

Ne-li, kdo bude mne potom krmit,
a vezme mě kolem ramen kdosi?
Zatímco píšu, za oknem kosi
upíjí déšť. Jdu si vína dolít.

ČÍM JSEM SE PROVINIL

Čím jsem se provinil, neprozradím.
Nikde a nikomu, už vůbec ne farářovi.
Leží to ve mně, v trezoru duše.
A až mě zpopelní,
bude to ten kámen
chrastící v urně.