na další stranu
Magda Toulová
NENAPÍŠEŠ ANI RIADKU
Nenapíšeš ani riadku! Nezavoláš!
A medzi nami je iba púšť holá.
Skaly, kamene, piesok, prach.
Tie záhrady, sady, park,
šťavnatá zeleň, vôňa kvetov a hliny
sú iba v mojich predstavách.
A v tej záhrade si ty a ja.
„Prosím ťa, napíš aspoň riadku!“
„Alebo ešte lepšie: Príď!“ „ Príď!“ „ Príď!“
A v tom parku rieka tečie,
a na tej rieke pláva loď.
A tá loď mi dobrú správu nesie.
Prídeš dnes večer. „Príď!“
A v tých sadoch už moje sny spia.
A ty mi zase robíš scénu,
že zase nemáš teplú večeru...
MADONA S DÍTĚTEM
Já vím, že prostředí v obchodě není sakrální a nevybízí k zamyšlení a rozjímání.
Ale přesto i v tom možná naprosto pohanském prostředí, uctívající zlaté tele, jsem potkala, viděla, dotkla se madony.
Ta madona byla křehká mladá žena, nesoucí v náručí spící dítě.
Do nákupního vozíku si naložila různé zboží, přidala dvě balení plínek. Pomohla jsem jí nazpátek složit nákup a z balíku plínek vyrobit provizorní postýlku. Do tý postýlky bylo spící dítě uloženo. Spalo spánkem klidným, spalo spánkem nevinným. Plavé kadeře vlásků mu splývaly kolem obličeje, jak barokním andílkům.
Šikmý paprsek slunce, deroucí se ze skromných oken dojemně dokresloval atmosféru.
Než mi ta madona s vozíkem nákupu zmizela z očí přemítala jsem o tom, že jaká je škoda, že nejsem barokním malířem, nebo aspoň dobrým fotografem, abych tu dojemnou scénu zachytila pro věčnost.
Křehká madona pečující o své dítě v obchodě uctívajícím zlaté tele.
NOČNÍM LOKÁLEM
Nádherné černošské blues zní lokálem
Jsou slyšet bubny trubka
a sytý ženský alt zpívající o nějaké smutku
Smutku pozdní noci
kdy venku dlouze padá déšť
bez ustání padá déšť
a hvězdy šly spát jinam
Smutku pozdní noci
kdy odlesky pouličních lamp
tančí v loužích
a déšť hraje na bubínky střech a okapů
Nádherný černošský blues zní lokálem
Sytý ženský alt zpívá o nějakém smutku
a venku dlouze padá déšť
bez ustání padá déšť
a hvězdy šly spat jinam
|
