na další stranu
Magda Toulová
VZKAZ
Napíšu ti vzkaz na hladinu tůňky
napíšu ti dopis na lístečky heřmánku
a v objetí červánků tě políbím ve spánku
ZABUDNUTÝ SVET
Medzilaborce, taký koniec sveta. Tuším na hraniciach Slovenska a Ukrajiny. Alebo Maďarska? Neviem presne. Na hraniciach skutočnosti a ireálnosti. Zabudnutý kraj plný nudy i fantázie. A predsa práve tu má korene známy maliar pop-artu Andy Warhol.
Taký plachý, neduživý chlapec prekročil tie hranice ireálnosti. No povedzte sami, čo môže byť zaujmavé na nejakej plechovke paradajkovej polievky.
Taká fádna až škaredá plechovka.
A predsa znalci umenia sú u vytrženia keď tie obrazy vidia. Žltá, modrá, fialová, červená plechovka...
A o kúsok ďalej sa na vás z plátna sladko usmieva Marilyn Monroe v kontrastných červených a ružových farbách.
Tak vidíte, taký koniec sveta a zrodil maliara, ktorý mnohým umelcom ovlivnil paletu farieb.
Poučenie: Nebojme sa žiť niekde na konci sveta. Môže nám to pomôcť vidieť úplne obyčajné veci v novom svetle.
JEDNOU NA TURYNI
V té vyprahlé letní krajině dávno vyšlapaná cestička se ztrácí někam v křoví, kde kdysi slavní rekové na Turyni svedli své nelítostné boje,
a teď už dlouho pod zemí odpočívají.
Černý kocour se schoulil na můj klín.
Borysi, tvé jméno voní po jehličí,
a tlapky kocoura lehce našlapují po zelenavém mechu.
Borysi, neseš jméno slavného bohatýra
a v borovém háji zpívají ptáci.
Vůně lesa je náhle kolem, zelený mech i kapradí,
někde blízko zapraskala suchá větévka.
A mně vzpomínka se ztrácí;
někam do neznáma,
do zapomění,
a i ten černý kocour
mi někam zmizel.
Zůstala tu jen letní vyprahlá krajina
a zapomenutá vzpomínka…
SÝROVÉ KOLÁČKY
Upeču sýrové koláčky plné lahodného chřestu.
Upeču americké brambory a krůta z dalekého západu nám umožní lítat,
já vím, že i pečená kuřata nám nebudou lítat do huby,
ale já přesto když oběd nadělím,
zalehnu a budu spát a ve svých snech budu putovat do jiných světů a Alenka v říši divů mi jenom lehce pokyne ze svého kočáru.
Už mi nikdo nezávidí, kuchyň mám královskou, ptáci na zahradě zpívají svoji nekonečnou píseň a vedle mně na krásně vyšívaném polštáři dřímá kocour...
A já zapomenu lát na osud ženy hospodyně.
BABYKA
Kobyla, babyka, býk
staré chyby, resty už nech být!
Minulosti nezměníš ani písmenko,
děvčátku neuhladíš rozcuchané vlásky;
zůstává jenom právě zde
ZDE musíš moje milá být;
ZDE, právě teď jdi na chvilku ven,
nebo si zazpívej písničku;
zůstává právě jenom teď
PRÁVĚ TEĎ se moje milá usměj,
PRÁVĚ TEĎ drobné chyby a resty dělej,
věz, že nelze život bez nich žít!
STARÁ LÍPA
Už stovky let ve svých větvích větry hostí
stará lípa na kopci za starou vsí
ptáci a ptáčata v ní hnízda mají
veverky a veverčata v ní skrýš hledají
mladí i staří do jejího stínu sedají
mládí tu své sny o budoucnosti spřádá
stáří zas své zapomenuté touhy
do vzpomínek vkládá
stará lípa na kopci za starou vsí
ÚTRŽKY SMUTKU
Svět je jako zrcadlo,
když se na něj usmíváš, usmívá se také.
Když smuten jseš šedý
smutný svět budeš vnímat kolem sebe též.
Jen si vzpomeň, jak lehoučký byl svět,
když jako dítě jsi ho poznával.
Slunce, hry, smích.
Proč jsi na to zapomněl?
Že skušenost tvá se světem tak růžová není?
A čí je?
Vžyť mnoho darů už jsi dostal, tys na to zapomněl?
Já vím, tys byl teď dlouho jakoby ve vězení,
nemoc ti vzala možnost zakrývat balast denních strastí.
Já vím, být v práci je také otrava, ale zaměstnat mysl tvému
chmurnému myšlení stopku dává.
Nech to koňovi, má větší hlavu...
KLADENSKÝ MEDVÍDEK MÝVAL
Kladenský medvídek mýval Čabárnu obýval
a dobře se tam se svou družkou míval.
Zub času, ale změnil zaběhnutý řád,
medvídek mýval už tam nebydlí rád.
Medvídek mýval smutek v srdci má,
družka jeho na druhém světě svou noru má.
Kladenský medvídek mýval Čabárnu obýval,
Tak rád tam se svou družkou býval.
Tak rád, tak rád…
|
