na další stranu
Magdalena Toulová
CO MOŽNÁ ZPŮSOBILA MÚZA VONÍCÍ PO BENZÍNU
Jardo, Jaroslave, oslavenče jara
jseš jako křehký faun.
Tolik múz tě políbilo na čelo, a tys jim naslouchal a nechal se vést.
Jedna múza pošeptla ti jak vést notový part.
A na svoji zlatou trubku umíš hrát stejně krásně jako křehký faun na svoji panovu flétnu.
Druhá múza vedla tvůj štětec plátnem.
A i neposlušné pastely pod jejim dohledem
odhalily svá tajemství.
Nejvíc jsi však naslouchal můze vonící po benzínu.
Tvoje malé a pevné ruce hladí vzácné dřevo, kůži i lesklý chrom. Tvoje malé a pevné ruce, zamazané od motorového oleje každou bolest autu opraví.
Tvoje vyleštené lakýrky kloužou po parketu života a malý sklenění panáčci kapku po kapce rozmazávají toje sny.
Jardo, Jaroslave, olavenče jara
Jseš jako křehký faun.
JARNÉ OBJATIE
Objímam Vesnu krásavicu
rozmarným, nežným pohľadom
som dnes navštívil jej dom
Ona podaruje mi nehu a vôňu
svojich bokov a dlaní
A ja jej podarujem dážď
hustý večerný dáždik a rannú rosu
aby mohla svoje nežné
a voňavé kvety niesť
a mňa mohla
znuvu a znovu zviesť
BUDÍK V ZAHRADĚ VÍL (18.7.2017)
Letní kvetoucí zahradou dívenky zlehka tančí
tančí minutky – víly
jedna z nich se zastaví
a obejme malého buclatého chlapečka
vřískal ještě před chvílí
teď tetelí se blahem v objetí jedné z minutek – víl,
kdo by to byl pomyslil?
Buclatý vřískající chlapeček,
vřískal, plakal ještě před chvílí;
dostal velký úkol v tomto změřeném čase -
BUDÍKem stal se,
a když ho natáhneš bude vřískat zase.
PADALO ŽLUTÉ LISTÍ
Padalo žluté listí a já se toulala.
TOULALA jsem se stezkami,
co tak dobře znám, staleté lípy je lemovaly.V lukách a hájích se stezky schovávaly, jenom zapomenutý poutník tudy kráčel, zapomenutými stezkami, které vedou všude a nikam.Vedou nás do přírody do vzpomínek.
Tak jsem se nechávala jenom tak volně vést tam, kam mně vzpomínky odnesou. A svoji mysl nechám putovat jen tak tou krajinou, nechám rozmlouvat svoje dávné známé, kteří tu už dávno nejsou, ale pořád na ně někde narážím, pořád mně trochu vedou.
Nesu jim náruč svých bolestí, přání, postřehů a jen tak volně se jich ptám:
“Co s tím?”
“Co s tím udělám?”
PROČ JE RŮŽOVÉ POLE RŮŽOVÉ?
Růžové pole je růžové,
protože tu jsou domy natřeny na růžovo,
protože děvčátka v růžových šatečkách
si tu hrají s růžovými balóny,
protože růžové muškáty tu zdobí okna.
Ale čerstvá poupata růží tu nehledejte
neboť zahradník, který si tu vesele zpíval
a celé pole voňavých růží míval, dávno oněměl
a zůstalo tu po něm sídliště nesoucí hrdě název:
“Růžové pole“ s růžovými domy,
s děvčátky v růžových šatečkách,
s muškáty v oknech,
s ptáčky zpívajícími krásné písně.
|
