na další stranu
Bořek Mezník
HROZNĚ RÁD
se modlím ve vaně
udělám si ji hezky horkou
a když máme
tak přidám voňavej olej
vlezu si tam
pak se do ní ponořím
úplně celej
a skoro dycky se do ní
nejdřív vychčiju
je to taková tradice
aby vznikla osmóza
a pak se začnu modlit
cítím se při tom
očistně
cítím jak ode mě
odchází všechno zlý
rozpouští se v teple vody
a představuju si
znovuzrození
zmrtvýchvstání
z mojí močový mikve
KDYŽ MEDITUJU
uklidním se
když medituju
jsem jako v divadle
když medituju
pozoruju svoje myšlenky
a nechávám je plavat
když medituju
vyvážím se na nich
do ticha
když medituju
není rozdíl mezi
dobrem a zlem
když medituju
všechno je stejně pomíjivé
když medituju
stávám se ničím
když medituju
jsem prázdný jako balón
když medituju
nedá se říct
že medituju
když medituju
nedělám vlastně vůbec nic
když medituju
jsem bez chuti a zápachu
když medituju
jenom cítím prázdno
nekonečno
když medituju
myšlenky jsou mým zrcadlem
a já jsem jejich zrcadlem
když medituju
moje hrubý já
se ztrácí ve světle
Tak o týhle básni
Tráva z Rosic prohlásil
že je to hrozná sračka
jak z 90. let jako kdyby
to psala Tapina
na Květince
že je to jako kdyby
Tarantino chtěl natočit Babovřesky
a že si takový kdákání vo meditaci
mám strčit do prdele
KDYŽ JE DOMA POHODA
a holky se smějou
a moje láska
si zpívá a tančí
jsem ten nejšťastnější muž na světě
všechno mě baví
a štěstí se násobí
strašně rád pak chodím do práce
a s chutí
se rychle vracím domů
do tepla a vlídné náruče
domu a úsměvu mé ženy
potřebuju to k životu
jak prase drbání
a chtěl bych být chemik
a vymyslet sloučeninu štěstí
a chtěl bych být terorista
a namíchat ji do vodovodního potrubí
a napumpovat se soucitem
a vyhodit se do povětří
na zaplněným stadionu
ve Wembley
a každýmu ze sebe dát kousek
toho štěstí a soucitu
chtěl bych být Adolf Hitler
a zplynovat
hněv
pýchu
žádostivost
závist
a nevědomost naší sounáležitosti
tak moc jsem radikální
chtěl bych jenom
štěstí bez příčiny
a v tom prostě jenom být
a furt se mi do toho serou
píčoviny
všedního života
jsem šťastnej že žiju
a žiju že jsem štastnej
JEDU V AUTĚ
hrozně opatrně
dávám rozestupy
jedu jak posranej
a jenom na bezpečnejch úsecích
a semaforech
píšu básně
do zápisníku
na stehně nebo volantu
jsem už jich pár spíchl
někdy je to vnuknutí
a nutkání psát tak silný
a já spěchám na schůzku
a nemám čas zastavit
naučil jsem se psát poslepu
kdybych se někdy zabil v autě
neberte to tak tragicky
to se jenom splnil sen mnoha básníků
umřít při psaní
a přitom takový sračky že
KDYŽ MI TO ŘEKLI
opravdu jsem nevěděl
moc o co se jedná
ale měl jsem to půl na půl
a bylo mi dvacet
nechtěl bych být
v kůži doktora
na hematologii
říkat lidem blbý zprávy
no a pak přišlo to pravý
každej den ozařování
několik měsíců
jednou jsem slyšel
doktory
jak se o mně hádaj
byl jsem v kabince
a nevěděli o mně
"dostal toho málo"
"víc by ho zabilo"
"stejně by ho to zabilo
buď tak nebo tak"
"tak jo"
dostal jsem přídavek
pak mi řekli
že je to asi pryč
cítíte se jako vítěz
je to opojný
nakopal jsem rakovi prdel
cítíte obrovskou úlevu
a nic vás neporazí
ale stejně chodíte
na kontroly
po dvou letech přišli
je to zpátky
operace není možná
zbývá chemo
srazí vás to na kolena
znovu
deprese
a k tomu byla Yf těhotná
a s toxoplasmosou
řekli nám že máme
Evu vyškrábnout
a hodit do koše
že bude asi kripl
nedali jsme se
dneska je jí 19
a nic jí nechybí
tohle období bylo
plný nadějí
a beznadějí
znovu jsem dostal přídavek
původní dávky nestačily
a každej kdo chemem prošel
ví jakej to je hnus
díky kamarádům
kamarádkám
rodině a marihuaně
jsem to přežil
ale už se necítím jako vítěz
jsem pokornej
během léčby se seznámíte
a uděláte si kamarády
a ti vám potom umírají
a depka znova
říká se
že svině
přežijou všechno
a ty dobrý lidi
si Vesmír bere k sobě
už v mládí
jim dává novou šanci
máte pocit viny
že tu jste
a každej den
kterej je v pohodě
si neskutečně užíváte
protože se všecko dokáže změnit
lusknutím prstu
a nezáleží vám na blbostech
máloco vás už rozhází
žijete tak
že pokud nejde o život
jde o hovno
změní to váš pohled na všechno
každou kontrolu prožíváte
a přemýšlíte co by kdyby
první stádia jsou takový
že vám vlastně nic nechybí
ale poslední stádium už hezký není
celí jste opuchlí
nedokážete se zbavit vody
nádory rostou kdekoliv
lymfa je všude
a při akutním průběhu
jste za pár týdnů
od propuknutí
jednoduše tuzí
teď prostě potřebuju
klid
mír
a pokoru
ZA MOJE ŠTĚSTÍ
nebo neštěstí
může jenom
moje neklidná mysl
v podstatě mi nic nechybí
ale těkavá mysl
si pořád něco nachází
v podstatě bych měl být šťastný
ale rozbouřený myšlenky
se vrhají na další objekty
v podstatě bych měl být spokojený
ale mysl se snaží najít
dokonalost
a štěstí tam
kde není
v podstatě by štěstí
mělo být nedotknutelný
ale ne když ho mysl hledá
ve věcech nestálých
mysl najde oběť
a bude to dělat pořád dokola
než pochopí
že štěstí
je jenom o jejím
rozhodnutí
ČEKAL JSEM NA KLUKY
na náměstí ve Ždáře
u kašny a sosal jsem lahváča
co jsem si koupil na odchodu
teď čumím a voni jdou z hospody
a sebou maj nějaký dvě kurvy
jedna pidlovoká cigánka
a druhá tlustá bachyně
ale v ksichtě oukej
já byl dycky raději s flaškou
než šukat
přišlo mi to jednodušší
ale spoluhráči
to měli jinak
takže jsem podlehl jejich rozmarům
no a teď jsme řešili problém
jak je propašovat na hotel
a aby se to nedověděli trenéři
tak jsme vrátnýho nějak zaměstnali
a holky zatím prolezly
hajzlovýma oknama v přízemí
a čekaly na nás u vejtahu
došli jsme na pokoj a srazili
naše tři postele dohromady
na jedno letiště
"tak deme mrdat holky"
"máte gumu?
"kdyby něco máme Postinor"
ten jsem měl od kamoša a ten ho měl od bráchy
co si ho brával do SSSR na
orgie na kolejích v Moskvě
"si dáme bacha a zdravý snad ste, ne"
"jojo jám má zdravoťák, dělám v kuchyni"
hlásila cigánka
já měl aji gumu
byl jsem vybavenej
a nechtěl jsem nic lapnout
už jsem podobný akce zažil
shodou okolností jednu taky ve Ždáře
ale to na dýze Laďa sbalil
nějakou koc
a měla kamošku
nějakou mladou maminu
a rozdali jsme si to na retychu
a Laďa v průjezdě
mám trochu černý svědomí
že možná někde po těch výjezdech
běhá můj klon
bachyně se vysvlíkla
"ty máš kozy jak Samanta"
hlásil Filip
a Jura na ňu skočil
pak Filip na cigánku
ale nejdřív chtěla
aby jí vylízal kundu
říkal mi potom
že to mělo chuť rybiček
a že by si do toho klidně namočil
chleba s máslem
a že měl strach aby neměla
v píči třeba střepy
on Filda byl takovej
přišel ten den vo panictví
ještě že nám ju s Jurou nepučil
dostal kapelu
a tejden bral tetracyklin
seděl jsem na židli
a ručkoval daňka
zatímco kluci piglovali
Jura se udělal
a že prej si asi nedal pozor
tak dostala pilulku
pak jsem na tlusťošku
nastoupil já
moc mi to nešlo
když su našrot
a ještě se šprckou
tak sice péro stojí
ale nemůžu se rychle udělat
tak zezadu
řvala do polštáře
že prej už nemůže
tak jsem se chvilu
soustředil a bylo to
a rychlovka baby oblíct
a vypakovat z pokoje žejo
dělaly ale hroznej kravál
jak běžely chodbou
a vtom trenér ze dveří
my hop zpátky do postelí
jakoby nic
za chvilu přišel
a uklouz na mým primerákovi
a dostali jsme na zápas distanc
PROCHÁZÍM SE ŠTATLEM
nejsou tu
skoro žádný lidi
v menších uličkách
dotýkám se starých domů
vždycky se musím zastavit
u morovýho sloupu
a u fontány
přečíst si pár slov
a pohladit Parnasa
miluju ten zvuk
když můj prsten
o něj cinkne
musím dál
táhne mě to obejít Petrov
a na Špiláku
chvílu spočinout v parku
a dát si cigárko
kolikrát jsem se tu
kdysi opil na lavičce
a stavím se v kostele
na Minoritské
co můj pradědeček
kdysi restauroval
a představuju si ho
jak tam na štaflích opravuje obrazy
musela to být boží práce
však jsi taky byl Bohumil
v tichu a míru
vycházím ven
v centru Brna
projdu všechna moje zákoutí
kde jsem se lísal k holkám
a dýchají na mě
cítím je tu se mnou
a poslední drobný
hážu kytaristovi
Brno je sklad
mýho podvědomí
Brno je má
truhlice pocitů
lásek a štěstí
KDYŽ PŘIJDU DOMŮ
a ty se tváříš nasraně
už ve dveřích
nejraději bych ti dal
dělo do ksichtu
aby ses probrala
a začla se usmívat
a být vlídná
ale su sráč
maskovanej
pacifismem
a buddhismem
pěkně mě s tím
dokážeš namíchnout
dal bych ti hlavičku
přímo do čela
do prdele nepruď
život je krásnej
a místo toho
bych ti stejně raději dal pusu
a řekl
co se stalo lásko?
Stalo se ti něco?
Copak miláčku?
A ty jenom nasraně odfrkneš
že nic
a v ten moment
bych ti zas
nejradši
vyrval vlasy
abys mi už konečně do prdele
řekla co ti je
do hajzlu pičablesk
|
