na další stranu
Bořek Mezník
MILUJU ŽENY
I když jsem
U nich
Skoro vždycky
Narazil
A možná právě proto
Miluju
Jaký jsou
Moje máma
Mě porodila
Moje první žena
Mi porodila
Dvě dcery
A druhá žena
Další dvě dcery
Kvůli ženám jsem
Začal psát básně
Žena byla první
Bohyně
Se kterou jsem
Šukal
S ženama
Jsem ženy podváděl
A chtěl se
Kvůli nim zabít
A milionkrát se opil
Miluju
Jak léčí
Moje
Praktická
Onkologická
Srdeční
Psychiatrická
A mimo jiný
Různý šamanky
Miluju
Jak zpívají
Amy
Ella
Janis
Miluju
Když sportujou
A smějou se
A radujou se
A užívají si
Ženy prostě miluju
A rád je pozoruju
Studuju pohyby
A detaily
Oči
Prsty
Uši
Nehty
Úsměv
Nohy
A samozřejmě
Kozy
A prdel
Taky nevynechám
A po očku
Neztrácím přehled
A to mi stačí
Platonicky
Jen třeba
Prohodit pár slov
A oddat se snění
A to mi stačí
K inspiraci
Vždycky si
Mimo jiný
Představím
Jak vzdychají...
Jaký by TO bylo
A může to bejt
Kterákoliv
Z vás
Se může stát
Tímto objektem
Bez kritérií
A soudnosti
V onanických fantaziích
Jsem opravdu děvkař
Promiňte
Je to instinkt
Šelmy a lovce
A dobyvatele
Ale krotím ho
Protože vás miluju
Mý kamarádky
Kolikrát jste mi byly vrbou
A vytáhly mě ze sraček
Tak blbě tklivou báseň
O vás píšu
A kamoši
Se mi budou smát
Seš kokot vole
Chceš zase někomu vlízt do kalhotek?
Budou říkat
Kdybych chtěl
Napíšu ti milijón
Takovejch básní
Za den
Ale proč bych to dělal
Že
Nejsu přece kokot
BYL TO TRIUMFÁLNÍ NÁVRAT
Na místo činu
Začal jsem chlastat
Hned po pohovoru
Kvůli práci
Jsem si v baru dal
Dvě velký vodky
Udělali tam ze mě
Úplnýho debila
Byl jsem nasranej
A pak jsem to
Dokrmil ještě
Plácačkou
Z trafiky
A tu jsem vyžahl
Po cestě v šalině
Prakticky na ex
Abych se zbavil
Deprese a zjebanýho
Sebevědomí
No a další plácačku
Jsem vyžahl
Před odjezdem vlaku
A do vlaku jsem si
Koupil ještě pulana
A litr grepovýho džusu
Bylo to v lednu
A brzo se začlo stmívat
Tak jsem si zalezl
Do posledního
Zhaslýho
Nevytopenýho vagónu
A hulil tam
A chlastal
A chtěl jsem tmu
A klid
Kterej mi narušil
Průvodčí
Ale poslal jsem ho
Do prdele
Že je mi tam fajn
Prostě se mnou nehnul
A byl nasranej
Dojel jsem až do Pardubic
Vypadl jsem z vlaku
A hledal další zdroj
Pití
Pak jsem viděl na peróně
Městský fízly
Jak tam jebou bezdéčka
A viděl jsem toho
Průvodčího
Jak k nim letí
A ukazuje na mě
Ahááá takže
To budu mít
I s přivítáním
Už mě zmerčili
Jak se potácím
Na peróně
A já se potácím
A jdu k nim
A mám bojovnou náladu
Všechno napětí ruplo
A křičím na ně
A na výpravčí
Že jsou to kundy
A maj ty lidi nechat bejt
Prostě se ve mně
Uvolnila ta veškerá frustrace
Z celýho dne a toho
Zkurvenýho období
A už to jelo
Jak se mě dotkli
Chytl mě amok
Pamatuju si z toho málo
Že na mě nastoupilo pár chlapů
Že na mě klečeli
Že mi stříkali všude
A hlavně do ksichtu nějakej pálivej sajrajt
A tejden mě z toho hořelo celý tělo
Že se s nima peru v autě
A řvu na ně všechno
A že si to odskáčou
A přicházím k sobě
Až když jsem nahej
Na záchytce
V pokoju bez ničeho
Jenom mříž
Dva metry od dveří
Vysoko na stropě kamera
Ani můj baskeťáckej výskok
Nestačil
A plechovej dekl na okně
Kachličky jak v bazéně
Chytil jsem druhej amok
Začal jsem řádit
Bušit na ten poklop
Řvát a skandovat
„Pusťte bratry domů“
„Dobrej polda mrtvej polda“
Ukazovat do kamery kaďák
A různý obscénnosti
Záchvaty šílenství
Najednou se votevřely dveře
A tam nějakej zmrdskej civil
Cooo ty anarchistickej zmrde
Mám na tebe pozvat moje
Holohlavý kamarády?
Říkám vo co kurva de
A von moc dobře víš
A až tě pustěj
Tak se sem
Už nikdy
Nevracej!
Ještě chvilu mi nadával
A šel do píče
Ve který jsem
Zrovna byl já
Páč aby toho nebylo
Málo
Tak jsem měl sebou
V batůžku
Zápisník
A Hlubokou orbu
Od Filipa
Kde byl rozhovor s lidma
Ke 20. výročí Pardubický
Mimo jiný se mnou
Samozřejmě mi projeli věci
Ráno se mě ptali
Na moje prášky co tam našli
Pamatujete v 92 ten chumel lidí
Jak tenkrát vběhli na trať?
Tak to jsme byli my
V přesnej čas zazněly píšťalky
A my se valili přes plot
A já se teď marně snažil
Dostat
Přes tu zkurvenou
Mříž
Mi ráno dali dejchnout
To už jsem se uklidnil
A byl jak beránek
Stáhli moje obvinění
Za napadení činitele
Dostal jsem složenky
A vyrazil za ženou
A dětma
Oblek roztrhanej
Kabát od bahna
A bez knoflíků
Kravata ztracená
Monokl na oku
Roztržený obočí
A nafouklý rty
Jak po botoxu
Miláčku byl jsem
Na záchytce
Nenapadla mě žádná
Výmluva na to
Jak vypadám
A že se skoro den
Neozývám
Když jsem si tehdá
Zlomil nohu
Prášil jsem Kristince
Jak
Malej Jarin
Miláčku
Vypadl jsem z autobusu
Uklouzl jsem v bahně
Spadl jsem ze schodů
A podobně
Než jsem kápl božskou
Vždycky mě prokoukla
Láska moje svatá
Znova jsem sliboval
Že nebudu pít
Znovu jsem to brzo porušil
A karmickýmu trestu
Se stejně nevyhnul
Za tři roky jsem byl
Za mnohem
Banálnější rvačku s fízlem
V podmínce
PŮJČIL JSEM SI
Telefon od Aničky
Má tam nahraný
Svoje oblíbený
Písničky
Pouštím si je
V autobuse
A pronikám
Do jejího světa
Představuju si
Jak je zpívá
Jak tančí
Jak se směje
S Maruškou
A mám nesnesitelnej
Pocit
Chránit
Piplat
A rozmazlovat
Ta touha
Se nedá zastavit
A roste
Miluju ten stav
ZAČÍNÁM SE
Opakovat
A to jakože dost
Ale je to pro mě
Důležitý
Píšu
Abych se zbavil
Komplexů
Blbých pocitů
A vyrovnal se
Se svýma hříchama
A co se mi děje
Za všechno
Si můžeme sami
Je to moje terapie
Pochopte
Ale onehdá
Jsem si řekl
Že nejmíň rok
Nenapíšu nic
Kde bude
Deprese
A rakovina
PŘISTIHUJU SE U TOHO
Že se mi líbí
Čím víc starší
Ženský
Nejspíš je to tím
Že už taky nejsu
Žádnej mladík
Líbí se mi
Ženský
Krev a mlíko
Jestli mi rozumíte
Ty co už mají
Něco za sebou
A vědí
Co chtěj
To se mi líbí
Na mladý masíčko
Se usmívám
A koukám
Se soucitem
A fotrovsky
Přemýšlím
Nad dnešní
Mladou generací
A nechcu bejt
Opravdu nechcu
Nikdy
Bejt starej zapšklej
Dědek
Kterýmu mládí
Nevoní
A slouží k buzeraci
Jó za nás to bejvalo
A ty dnešní mladí
Jsou líní
A blbí
To se říká
Snad odjakživa
Miluju zralý
Třešně
Maj krásnou barvu
Jsou šťavnatý
Jsou sladký
Jsou sebevědomý
A k sežrání
Jako jejich
Ženský póly
CÍTÍM SE REZISTENTNÍ
Vůči všem
Chytrým řečem
Co bych měl dělat
Co jsem měl dělat
A co dělám blbě
Cítím se rezistentní
Vůči všem
Klepům
Pomluvám
A báchorkám
Cítím se rezistentní
Vůči všem
Radám
Pomoci
A přátelství
Cítím se rezistentní
A snažím se
Žít
Po svým
Cítím se rezistentní
A mám na mysli
Jedno skvělý
Indiánský přísloví
Nesuď nikoho
Dokud jsi neprošel
Jeho cestou
A nezakopl
O stejný kameny
A musel
Se po nich
Zvedat
Cítím se rezistentní
V moji
Krásné iluzi
JE MI 44
Ale připadám si jako
Malej harant
Kterýmu nic nedochází
Věci
Který jsou
Jiným hned
Jasný
Mě prostě netrknou
Do nosu
A neřeknou
Tahle cesta
Je slepá
Je mi 44
A některý
Události života
Mi začínají docházet
Až teď
K mýmu vědomí
Nemá nikdo přístup
Chráním ho
Před plivancema
A drsnou pravdou
Dělám si kolem něj hráz
Argumentů
Který se chovají
Neprůstřelně
A chrání
Moje svědomí
ZDVOJNÁSOBIL
Jsem letos
Zeleninovou zahrádku
Ale nic na ní nepěstuju
Zatím jenom kvítí
A léčím půdu
A příští rok
Tam poroste něco
Dobrýho
Každýmu zahrádkářovi
By moje políčko
Přišlo směšný
No a co má bejt
Dělám si svoje pokusy
Se zeleným hnojením
Žížalama
A letos zkusím okurky
Je mi jedno
Že třeba nic nevypěstuju
Každej den tam chodím
A kochám se
Jak roste
Svazenka
Slunečnice
Měsíček
Fazole
A jak na květech
Hoduje hmyz
A dělá mi to dobře
Zabořit prsty
Do Země
Má to magickou sílu
Vytahuje to ze mě
Všechno špatný
A proto se nemůžu
K té půdě chovat
Zle
Práškovat ju chemikáliema
A zabíjet breberky
Který tam patří
Každej máme
Právo na život
A štěstí
I oni
Se proto
U mě můžou najíst
Prostě akorát
Člověk musí
Zasít dvakrát tolik
Než obyčejně
Podělit se
Se slimákama
A
Dát přírodě dar
Za to
Co mi dává
VČERA V NOCI
Jsem se dostal
Do manické fáze
Už kolem deváté
To začalo startovat
A nic nezabralo
Prášky
Prášky na spaní
Byliny
Mě trochu zklidnily
To jo
Ale kolem půlnoci
Jsem už věděl
Že dneska bude
Noční směna
Takže
Jsem
S baterkou
Lítal po zahradě
Kontroloval
Jak to roste
Kochal můrama
A nočním hmyzem
A plel plevílek
Okopával
A zalíval
Pro jistotu
To co jsem
Zalil už kvečeru
A zastavil jsem se
Až za svítání
A šel spát
NIKDY NEUSÍNEJ NA VAVŘÍNECH
Jsou vrtkavý
A plachý
A pomíjivý
Nikdy neusínej na vavřínech
Jako pták
Zničehonic
Nenávratně plápolaj ploutvema
Nikdy neusínej na vavřínech
Bojovat se musí
Celej život
Ale
V pohodě
Nikdy neusínej na vavřínech
Vždycky leží
Na ostří žiletky
Každá nepozornost bolí
Nikdy neusínej na vavřínech
Ale drž je pevně
Jako psí houni
Za krkem
A hlavně zapomeň
Na nikdy neříkej nikdy
CHCU S NÍ
Zestárnout
Chtěl bych ji
Do konce života
Na rukách nosit
Přejíždět jí
Ve stáří
Po obličeji
A cítit její vrásky
Jak se mazlí
S mojí dlaní
A hladit ji
Po šedivých vlasech
Vylupovat kuří oka
A masírovat olejíčkem
Její krásný prsa
Budou pro mě
Krásný nafurt
Žádná jiná
To se mnou neumí
Ale loni jsme
Spolu
Neměli příliš hezkej rok
3x jsem se stěhoval
A zase zpátky
A udělal jsem něco
Co mě mrzí
A odpuštění bude těžký
Promiň miláčku
Jestli můžeš
Ale je toho hodně
Čím jsme spolu prošli
A čím jsi
Hlavně ty se mnou prošla
Ale
Jseš to ty
Jseš má jediná
Kterou chci laskat
Do konce života
Věř mi to
To je to jediný
Co po tobě chcu
DNESKA JE TI 20
A já ti nemůžu
Ani popřát
Abych tě nenasral
A nesundalas mě
Ze svých FB přátel
Jako tvoje švica
Jsem pro vás
Asi jenom
Nějakej čurák
Támhle kdesi
V píči
Stříhal jsem vám
Pupeční šňůry
Vozil vás v kočárku
Hrál si s váma
Na zemi
Poprvé jsi se mnou
Šla velkou vycházku sama
Kolem Villeru
A učil jsem tě
Jezdit na kole
Miloval jsem vás
A miluju vás
Tak jak
To umím jenom já
Ale asi to není dost
Dobrý
Vozil jsem vás
Do školy
A školky
Vařil vám jídlo
Koupal vás
Choval vás
Ukládal vás
Četl vám knížky
Chodil s váma
Do lesa
A na výlety
Na kole
Pak jsem odjel
A rázem tam nebyl
Bejvalá mě vykopla
Z baráku
S tím že je nezávislá
A silná žena
A chce vás vychovávat
Sama
Beze mě
A nic po mně nebude
Nikdy chtít
A všechno
Bylo pryč
Všechno co
Jsem miloval
Až do morku kostí
Možná to bylo
Stejný
I pro vás
Nevím
A když ti
Tohle všechno
Vyprávím
Tak ty se jenom
Zeptáš
A byls u toho
Střízlivej?
|
