na další stranu
Irena Topinková
ŽALÁŘ
Uvěznili mladou duši
do těla,
co bolest kruší.
Prý poslouchat ho nyní musí
naučit se pokoře.
A ta hloupá duše vzpurná
mladá je
a nerozumná.
Po horách by létat chtěla,
krásy světa
neviděla,
po večerech
tančit tango,
to kdyby ta duše směla.
Rozsudek je neúprosný.
Tak ta špatné chování
dostala teď doživotí.
Chybí návod na stárnutí.
NEJSI POCHVÁLENO, LÉTO…
Rozpálené město
kvílení sanit.
Šílenství vedra
šílenství lidí.
Ty nejsi vlídné sluníčko
z dětských kreseb.
Jsi plošně trestající Bůh.
Trávě vypiješ rosu,
jen co vznikla.
V lidských mozcích
spouštíš nenávist.
NEDĚLE
Otrávená dáma
pro všechny nevěrné
co musí zůstat u rodiny.
Nákupní zóny.
Ještě
že máme ty slevy.
Výhodný nákup
rodinu zase stmelí.
CO VYTÝKÁM ČERVNU
Ustřihl noci dlouhý plášť
a kvůli její minisukni
přichází rozbřesk dřív,
než chci jít spát.
Miluji vůně červnových nocí,
jenže než nadechnu se
už přichází svítání.
Kam mají se ukrýt světloplaší,
snad do jeskyně
mezi netopýry?
Přátelit se budu s výry
a loudit na nich budu návod
na spánek denní,
jak přečkat dobu,
než konečně se zešeří.
VONÍ I VZPOMÍNKA
Na kůži
chlad noci.
Po vášni milování
slova nepatřičná.
Hořká vůně
polehlého vřesu.
Stříbrný úplněk
nad chumáčem mraků
houkání sovy
násobené ozvěnou.
Přemíra emocí.
Magie.
Voní i vzpomínka.
Noc na Slavném.
Pro ty, co jsou ochotni seznámit se s mými ,,Stromoduchy“. Možno také se stromy, které mají duši.
Stromoduch: kmen, kořen, pařez, kámen, co se nějak tváří. Sbírám je, jako jiní houby. Vrší se mi v počítači a nevím, co s nimi. Tento bydlí ve Stromovce.
JSEM VYHYNULÝ DRUH
Vodník ze Stromovky.
Bez hrníčků a dušiček.
Mělko
ani sebevrah se neutopí.
Smutný – bez vodnice.
Nikde žádná není.
Družím se s kachnou.
Kačer - líný mrzout,
ona - společenská.
Na jaře bude předvádět
hrdě mláďata.
Co já jich už viděl …
Kachna dělá, co může.
Já v noci při měsíci
marně vzdychám
po vodnici.
Nevíte někdo o ní?
|
