|
na další stranu
Ivan Fontana
I. VEČERNÍ BÁSNĚ
KAŽDÝ JE ODNĚKUD
Růže z Jericha, ze staré židovské zahrady,
jak silně voní. Přivoň si.
Jan Žižka z Troncova s páskou přes oči,
rozdává rány palcátem a sudlicí po paměti.
Jan Roháč z Dubé mu pomáhá.
Isidor ze Sevilly sepisuje nový morální kodex.
František z Assisi jej ještě vylepší.
Leonardo da Vinci maluje Monu Lízu,
která se nám do očí možná i trochu vysmívá.
Johanka z Arcu, národní hrdinka, upálená
a později prohlášená za svatou. Ironie osudu.
Tadeáš Hájek z Hájku, píše pěkná haiku
Blázen Vincek ze Staré lhoty, šťasten,
že nic neví.
Každý je odjinud. Někdo z hradu, někdo
ze zámku, někdo z města a jiný z pod mostu.
KRÁSKA Z TOKIA
Báseň je domino v černém kimonu.
Kráska z Tokia, gejša s borovými jehlicemi
ve vysokém černém drdolu. Celá je v hedvábí,
s vyšívanými květy.
V podvečer prochází se po osvětlené,
živé a rušné Ginze. Báseň je kolo s rýmy.
Nabitý revolver na splíny.
Báseň je krásná dívka z Prahy, s přelivem
Vltavy. Halabala na půl oblečená,
na půl svlečená.
To, že koktá ji na kráse nic neubírá.
V rýmech se vyzná, verše hbitě skládá
dohromady.
DAMOKLŮV MEČ
Nad letošním létem visí velký otazník,
jako kyvadlo těžkých mraků, jako gillotina.
Když se v podvečer smráká svět bývá
nečitelný a nejasný, jako v mlze
či přes pauzák.
Spleť myšlenek mi připomíná spíše hyfy,
hádanky a otazníky, horské serpentiny,
úniky informací, mrákoty, rébusy
a obláčky dýmu. Aladinovu hořící pochodeň.
Damoklův meč je však skutečný
a má dobře nabroušené ostří.
Mene tekel. Tolik poslední varování.
PŘEZBROJENÍ
Kalamajka mik mik mik, oženil se důstojník.
Kolovrátek mig mig mig.
Šmik šmik šmik.
Neviditelné bezpilotní stroje se prohání
po večerní obloze. Sem tam zanechají
parní stopy.
Ne, to není večerníček, ani společenský
večírek, to je jen koníček.
To se připravuje válka.
Věřme, že bude jen na klíček.
F-třicet pětky, tankové brigády a čtyřlisté
drony, ještě dnes odletí. Všude čekají trojské
koně. Hitem je výroba munice
a výprodej starých děl.
Řeka mraků přetéká bezpečnostními jezy.
Na počátku řeky je malý hádek, motýlí
housenka, hromádka zimního převlečení,
odložený dětský spánek, hacafráček, háček,
pár kapek deště a k tomu velký otazník.
Řeky začínají potůčkem a končí jako
veletoky. Válka, snad bude jenom
na klíček. Války končí smrtí.
STŘEDA
Uprostřed týdne je terč, v němž se tíha
světa odráží, v němž se týden láme
jako kříž uprostřed století.
Do něj všichni umělci a čarostřelci míří.
Dělitel týdne, den snad až na samém
konci světa, kde už se nezvedá závora.
Starý malovaný terč je už dávno galerijním
kouskem, i s inventárním číslem zapsaným
v indexu. Jen stále hledá kurátora,
od něhož by se občas odrazil.
NA ZNAMENÍ
Zastávka na znamení je pro mnohé
poslední možností, jak se po dlouhé cestě
nadechnout, na chvíli zastavit
a naposled rozhlédnout,
jak zůstat ještě chvíli živý.
Vítr rozhání mraky, někdy bičem nadzvedává
zvadlé listy. Vichřice na to má důtky,
jako faraonova nejstarší dcera.
Na příkaz shora jsou nám posilou
vodní děla.
ŽELEZNÝ OVÁL
Každý ovál, železný, ocelový, dřevěný
nebo třeba i jen pomyslný,
má dvě žhavá ohniska,
v obou udržuje oheň.
Přikládá, co cestou posbírá,
všechno, co jiskří, hoří
a přináší ducha.
VYSTŘIHOVÁNKY
vystrkuješ růžky, píšeš poezii.
Báseň ti však říká,
já ještě nežiji, nejsem zralá,
jsem jen malá princezna.
Z krepového papíru vystřihneš barevné
draky, střapce a třeba i čínské bůžky,
pak je teprve na provázku
pustíš na oblohu.
BÁSNÍK A ČÍNA
Vezmeš Čínu a řekneš jí: povídej Číno,
měj se k činu.
Já si chvíli odpočinu.
Čína sedne a začne psát, pár kapek tuše
ji však nestačí, verši popíše celý svět,
posléze však řekne, pojď mé verše předčítat.
V každém slově, jako ve slonovině
snadno poznáš básně Číny,
básně s průzračnými rýmy.
Snadno je spočítáš.
II. LITERÁRNÍ NÁPADY A AFORISMY
- Rychlost tvorby i nápadů pokulhává za rychlostí rozkladu a zkázy.
- Ad fonte: podívejme se jak dnes vypadají lesní studánky, kde je vřes, a kde je les?
- Chytrost nejsou žádné čáry: tomu už nikdo nevěří.
- Novinářské kachny chované na literární podestýlce.
- Španělské nebo italské capriccio, jen když se zasměješ.
- Písek, město nekonečných pískovišť a báboviček, zesiluje opevnění.
- Dobré mravy ani vzdělání samo na svět nepřiletí. Dobré mravy nesbiješ z polen, z latí ani z fošen.
- Nikdo nemůže mít vše po čem zatouží, vždy narazí na louži, na bláto, na řeku kterou musí přebrodit.
- Literární království, za dámské péro a jemnou duši.
III. TOULKY V MLZE
- Hranice mezi realitou a divadlem je dána z jedné strany režií a z druhé osudem. - Linkovaný sešit s novou perspektivou. - Čas se žene jako vítr a dokáže strhnout osud i divadelní oponu.
- Přátelství je vchod do jeskyně v neznámém krasu. - Duše má v sobě všechny kontrolní aparáty. - Sen španělské princezny Marguerity: řeka Don. - Literární expirace. - Tichá noc vytištěná 3D tiskem. - Hnutí srdce, nechá málokoho na pokoji. - Husa na provázku sama nikdy na trh nedojde. - Knižní záložka povolaná na obranu země. - Pověsti kolují, legendy se vznáší a fakta levitují. - Čas letí pomaleji než (dobrá i špatná) myšlenka. - Hurá, už máme ombudsmana, spravedlnosti jistě učiní zadost. - Kloubový autobus: městská housenka, z níž se nakonec vyklube motýl. - Bipolární svět, má také své polární lišky a medvědy.
|
