na další stranu
Marie Kofroňová
(S)TVOŘENÍ
Asi slov nebude
už moc.
Pár vět na okraji skály.
Zda míjíme se
není to pro jejich bezkrvenství.
- A bylo to velmi dobré!
Řekl Bůh v knize Genesis,
otočil stránku
tenčí než list,
neboť rád prochází se
v ranním vánku,
zvláště když stvoří člověka.
Sedí v zahradě, hraje si:
dává zvěři jména...
ale pomoc jemu rovná
přijde, až přikradou se sny.
Hluboký spánek
otřepává zdi,
sype se zlatá omítka
a ruce ve štukatérské dlani
promýšlejí dům...
Ví, co člověk
potom udělá
(inu, to, co Eva).
Budoucím časům v plénkách
daruje svůj um.
A bude třeba:
o nepožité zlého
přežít.
Mít tuto ženu...
pokorných schodů
do plnosti let.
Rod. Rody.
Povedou středem.
Skrz bdící chrám.
DOMLUVIT
Chtěl bys
k tomu ještě něco
říci.
Ale co je to
proti Slovu Shora,
jež vyřčeno
a přijato do klína
neplodnosti
stává se tělem
a drtí každý pád.
Nejsi sám.
Sluch nabývá
něhu rozhodnosti
a na sadě
není to jako tenkrát -
(bezmocnost pádem člověka).
Tma česá netrhané.
Ukládá v trávě
dozrálá jablka.
V PRAVÉ POLEDNE
Příhmatnýúcuk.
Lest zabalená
tmou...
Nabídl tvář.
Ustoupil prudce:
- Málo jsi, vedeš si
svou
nebude tě nikdy
dost
na váhu
mé vlastní starosti.
Odkud to znám?
(Rozpomínáš se,
vcházíš posledním stínem
do zahrady svědomí.)
Viny. Obvinění
sliny na obě líce!
Jdeš po rubu.
Konvičkou tíhy
proléváš kořeny.
JINAM
Tak opět přijede
svět
na kolotoči z řetízků.
Půjdou si chlapci
k tombole pro růži…
(Kdo ví, kam půjdu já.)
Hlasitou píseň
zestárlou strání
(jistě) mi propůjčí...
Odejdu pokojně
a tiše
tak se prý přece
umírá...
Udělat místo
živlům, boji, řece.
Vymění jiní
petrklíč z tíhy
za láhev od piva.
|
