literární časopis založený v roce 1964

Marie Kofroňová

KLOPOTÁNÍ

24.4.2022


Tma
brousí náhrdelník

Ticho jako saze

Na poli
Velký Vůz nedrnká koly
to ze sna Rozmáhá se
Rozjímá Kam
půjde přesto
cestou svou

Utekly celé věky

Na žebřiňáku hrká vteřina
To vozka
srdce tvého tříbí
co se už neříká
jak uzdu opravit

Jak
hvězdám
Nejčko nasypat
Kuřátkům brázdou pokornou

SLEPEC

Zakopávám
o stromy věci... lidi
Po stránkách
tenkých jak šupiny
ve slovníku Kde -
Kterém pátrám slova
hledám kořeny

Den
kůra kmene
Noc
co nedopustí spát
zatímco
letokruhy očí
kreslí na márnici
padam – padam
Podivná cesta
K chybě slunce?
K hmatníku svítání?

Po kapsách
prozřely
záplaty hvězd

PO - ŽEHNÁNÍ

Neptal ses odkud Být
Spatřil jsi dítě
za stěnou inkubátoru

A od té chvíle
- nahé jako svědomí -
bylo ti Dáno:

Žehnání Světla

Dlouhé chodby však
- přežehnávaje den tmou -
křížili se úzkostí

/I ty musíš už jít
Ne sám/

SVĚTNICE

Jako hlad
pod oknem
na stolku sklenice
Prázdná
Prameny světla
křísí
Svítání

Rybář co po větru nepouští
dlaně

Ubrus a krajina
cestou broušená

Do srdce
Do srdce tkaniny