na další stranu
Zora Wildová
JENOM JESTLI JSME TENKRÁT PŘECE NECHYBILI?
Ještě dlouho po válce jsme doma přechovávali
poklad nesmírné ceny a zcela unikátní povahy:
kufr již přeschlého a vyvanulého toaletního mýdla.
Zakopán byl hned vedle kuchyně v pidičkaté špajzičce, kde na nejvyšší šteláži
předstíral, že tam nám nejmíň překáží.
Ale proč se přitom vždycky tak strašlivě uprášil?
Mamce, ženě dvojí válečnou nouzí
a nepřemožitelnou kožní alergií
na nekvalitní náhražkové prací prášky zocelené,
čich na velké geopolitické konflikty poradil
nasyslit si,
ledva se po obnově výroby znovu v obchodech objeví,
tento strategický tovar dřív,
než to, a podle zpráv ČTK už brzy, vypukne potřetí.
Jo, povídali, že mu hráli!
K nám každý rok přitrhlo akorát pravidelné jarní gruntování.
A to byl taky adrenalin!
Protože pokaždé sundat to po víko narvané, neskladné a smekavé zavazadlo
z police těsně pod stropem
a pak ho, pečlivě utřené,
na stejné místo vrátit zase zpátky,
byl úkol pro vzpěrače supertěžké váhy.
A zároveň šíleně odvážného kaskadéra
se sklony rozeného sebevražedného hazardéra,
schopného balancovat na špici
staticky velmi diskutabilní třípatrové stavbičky sestávající
z kulhavého stolečku,
stále se vrtící bedýnky
a hrozivě rozviklané stoličky,
aby s oběma rukama nad hlavou dokázal zvítězit,
aby se prokázal svou neklamnou převahou nad duchem, hmotou i námahou,
aby byl šont dosáhnout až na vrchol našeho šapitó,tam splnit svěřenému zadání a nespadnout.
Jenomže po patnácti letech trvalého,
byť jen pro naivu,
leč přesto míru,
já ztratila v další válku všechnu víru.
A začala jsem reptat,
kdože má pořád tu neohrabanou a mladým holkám krajně nebezpečnou činku zvedat.
Poněvadž tehdy poprvé vyzvána připojit se
k společnému dílu,
já k němu dosud nenalezla poměr, natož sílu;
já si kvůli mýdlu odmítala uhnat kýlu.
Můj protest měl však časem onen dopad,
že my konečně k vodě pustili ten poklad.
My ho pak celý pomaličku, nenápadně,
kousek po kousku, zčásti ve vaně, zčásti v umyvadle,
rozpustili
a jen s trochou naší upocené špíny do odpadu vypustili.
Ovšem dnes si říkám,
jenom jestli jsme tenkrát osudově nechybili,
když jsme ten výtečně na kde co fungující odstrašující hygienický prostředek asi přece předčasně,
a pod tak morálně chatrnou a obludně egoistickou záminkou, vymydlili.
Vždyť my měli ve svých rukou,
ve svých průměrně osvalených pažích,
relativně jednoduchou páku,
jak její pomocí, a pouze ve čtyřech lidech, udržet v šachu
i normální globální termonukleární válku.
|
