na další stranu
Martin Honzák
Videozáznam divadelní hry ve verších Triko hanby
REKONSTRUKCE
Opékat duši
v chaosu a zmatku
po mnoho měsíců
věci poházené
halabala
po podlaze stole lavicích
i kredenc přetéká
hrnečky talířky sklenicemi
ubrousky a drobky
a v troubě plesniví
předloňské kuře
jakýchsi jalových
představ
o slepici
zlatých vejcích
cestě ke hvězdám
prostoru bez hromádek
nepotřebných zbytečností
redundantní symboliky
na tomhle podivném
obrazu zkázy
z palety nudných barev
hospodského mazala
se smyslem pro pokřivený
humor a kýč
Z jednoduchosti jeho tahů
po plátně vědomí
jsem pod obraz
brodím se
vyprázdněností
vlastního nitra
zalykám se všedností
a nepoznávám tu
jedinou užitečnou věc
natož krásnou
nebo láskyplnou
Jenom ten vtip
mi nedochází!
Je-li to zrcadlo
jsem cizincem
a nebo lhářem?
Či brýle mámení
tlačí mi obroučky
přespříliš do kůže?
Žít v obraze
co se vám nelíbí
řeknete si
vymaluju
ale už s prvním tahem
vzniká to samé
a jen co to dokončím
rozmístím všechno
jak bylo
protože peklo
nejsou jen ti druzí
Ten muž s paletou
s baretem nakřivo
a příliš vzadu
nemá dar překročit
ani práh
natož sám sebe
o té patlanině
ví že je hloupá
a obyčejná
ale neumí víc
je mi ho líto
řekl jsem si
napiš pár veršů
udělej ho slavným
alespoň ve světě
literatury
vždyť on je takový
neprůbojný
oči vyvalené
na pleši leskne se mu
pot a šmouhy barev
jak se občas
chytne za hlavu
když další krabice
miska lahev kastól
uchvátí prostor
že sotva dotančím
na záchod
Stagnace
je stejně hloupá
jako překotný vývoj
jenže skrz plátno
prosvítají prázdná gesta
i směšné fráze
ubíjející vitalitu
svým neustálým opakováním
Jako by se duše
své jedinečnosti
bála
nebo se necítila být
jejím důstojným
nositelem
a ve spirále let
od ničeho k ničemu
zastírá prázdnotu
přes niž malíř
usilovně patlá vrstvu
rudé hmoty
do tvaru srdce
než se mu vysměju
a pořádně vybílím
Musím ale už
opatrněji
je čím dál plašší
a dochází mu
červená
TERASA KAVÁRNY
Posedět u dna
hrnku kávy
mračit se na svět
v přímém slunci
za zpěvu ptáků
vyhlížet smrt
když stébla trávy
nemá kdo spást
poselství marné
vyrýváš nehtem
do ledové kry
a jaro přichází
bez mízy do žil
soušky a pahýlů
vlastní prašivé
pozůstalosti
Prodej to za korunu
království ticha
souhlasných mlčení!
Otočeni zády
knížata Ignorové
masa ustrašeného masa
do tvé samoty
přináší hnilobu
a lenost bezcílná
prokvétá skrze ni
Chlad čiší zpod víček
Okna jsou zazděná
vrata zatlučena
a na tvé klepání
ozvěna odpoví
jen dalším tichem
Kolem se plouží
cizinci bez tváří
a zraky odvrací
abys je nepoznal
Nelze než protrpět
co zbývá dodýchat
pak kalnou sedlinu
vymyjí pečlivé
ruce
a hrnek hořkého
donesou jinému
SUTÍNY EČAKLŮ
LÉTAVÉ SÁLADY DŘEPÍ NA
ale přitom
SUTÍNY EČAKLŮ SLÁBAJÍ ŽE
rozlehlé pustiny
lekavých nicot
za stíny dní
ZAKABLÉ RITUNY LKAJÍ LE
aniž záviděl
třepotal lilkem
z radosti
LAVEFLÁ ŠEKBULE LAMPRFÍ
a za rohem
potměšile
ani muk
ŠROPOFLY KEBUD TRAKVE
lezavě zamrzí
ztráta smyslu
čehokoli
JOKALA KLOKABA KLABATU
v klubku hadích
lží
plných jedů
DRABAL LAKAF LAKMÉ CIT
neuřídil
a splasklo
lehkost pryč
ROKOPOFÉ KABUTA RESVIT
oslavy sebe
a chvalořečení
mimo mísu
LAMBÁLE LEBAB BALADY
kvílivě rychle
jak zpomalit
do zpěvu
ZABCAK QALIDA ROV
ledaže á dva
a mezi nimi
promenáda
TAKALÁ TAK LA KÁ HLE
mlácení slámy
léta cepem
do prázdna
ZAJUTA JAKABŮ KLOTAK SVŮ
jak jen
jak
j
STRAX KCH KCHE CH
prožívat
ještě ne
mrtvý
DRÁPULE PLETROF ROV
|
